Deponorkovací kurz sexty na Vávrovce

Ve středu odpoledne jsme se celí vysmátí s příslibem několika krásných dní, pěkného počasí a nacpanými krosnami a batohy (a také jednou sportovní taškou …) sešli na vlakovém nádraží. Na několikadenní pobyt na chatu poblíž Veselí nad Lužnicí s námi vyrazila paní učitelka Kubínová a Terka (Maříková) s Martinem (Krynickým).

Jen jsme přijeli do Veselí, objevili se organizátoři celého kurzu – Pavel, Honza a Ivana a předali nám instrukce, několik obálek, dvě buzoly a mapu. Pak zmizeli a my jsme se pustili do plnění pokynů. Krokovali jsme, hloubali v mapě, zaměřovali buzolu (na železném mostě geniální nápad) a fotili. Naše znázornění západu, severu, jihu, východu a střelky kompasu. V tu chvíli nás možná jen zběžně napadlo, že fotky budou ještě využity při jiném programu …

Vávrovka nás přivítala v plné své kráse. Nádherný a obrovský statek, uprostřed louky a lesa v poslední záři zapadajícího slunce. Nutno podotknout, že krásné podzimní počasí jsme měli celou dobu. V kamnech bylo zatopeno a na nás čekaly dva velké pokoje. A také skvělá večeře od paní kuchařky, která nás celou dobu zásobovala dobrým jídlem šestkrát denně (nezapomnělo se totiž ani na druhou večeři).

Celé ty tři (v podstatě ale dva) dny byly naplněné programem. Ať už se jednalo o kratší stmelovací aktivity nebo několikahodinové hry. Všechny byly opravdu promyšlené a byť se občas objevilo trochu vzteku proti jejich tvůrcům, myslím, že jsme si je opravdu užili - včetně stavění věže, které jsme nakonec dokončili až o hodinu později, protože jsme hledali Olina a Šárku, kteří vyrazili na ostrov, kam vlastně ani chodit neměli, nebo o páteční hry na téma Apolla 13. Tou jsme strávili v podstatě celý den a zahrnovala nejen sérii kratších úkolů zaměřujících se na týmovou spolupráci, ale i vesmírné jídlo – oběd v igelitových sáčcích. Odpoledne nás pak čekalo rozdělení do skupin a případné oblečení do „skafandrů“ – hnědých kombinéz, ve kterých jsme pak strávili zbytek odpoledne, start vesmírné lodi a řešení problémů vzniklých na oběžné dráze. Také trochu zmatků, komunikačních problémů, záchvatů smíchů z vyčerpání a běhaní s pneumatikou … A bylo toho mnohem víc. Důležité ale je, že jsme si celých těch několik dní opravdu užili a naše „osobní náladoměry“ (tabule s kuličkami, které jsme posouvali podle naší nálady od sluníčka na levé straně k mráčku na straně druhé) byly většinou v levé polovině.

Oficiálně jsme skončili v pátek kolem sedmé hodiny večerní. Na Vávrovce jsme ale zůstali (jen ve sníženém počtu) až do sobotního dopoledne. Zazpívali jsme si s kytarou, zahráli si několik kol městečka Palerma a macháčka (Martin rozdrtil Áju s pěti životy v šesti kolech) a nakonec si ještě povídali až do brzkých ranních hodin. Když jsme se ráno vypotáceli ze spacáků, čekal nás už jen úklid, rozloučení se s Vávrovkou a čtyřmi berany a odploužení se k vláčku, který nás, naprosto vyčerpané, dovezl domů.

Kurz jsme si opravdu užili, o to víc, že jsme se strefili do snad nejhezčích podzimních dní. V pátek (třináctého, v den výročí 710 let od zničení řádu templářských rytířů, jak by modře poznamenal Olin) však ve škole proběhl Suit up day, o který bychom neradi přišli. Proto jsme se rozhodli, že si uděláme takový „vlastní“. V úterý 17.10. jsme tedy vyrazili/tedy vyrazíme do školy s veškerou noblesou a elegancí.

Sexta

 

POÚTSTČTSONE
                                          

Jsme partnerská škola
UNESCO

in support of UNESCOs 70th Anniversary Celebrations

Partneři školy

Jihočeský krajUnescoPřírodovědecká fakulta UKEvropské strukturální a investiční fondyMasarykova universitaStátní oblastní archív Třeboň