Technická exkurze do Prahy s podporou FotoSu

Planetárium Praha

Naše třída se vydala na exkurzi do Planetária Praha a rozhodně to nebyl jen obyčejný výlet. Už samotná cesta byla docela dobrodružství – náš vlak měl zpoždění přibližně jednu hodinu, což nám dost zkomplikovalo plány. Kvůli výluce na trase jsme navíc museli část cesty absolvovat autobusem. Museli jsme běžet od vlaku k metru. A od metra cca 1,5 km do planetária. Chvílemi to vypadalo, že příjezd nestihneme včas, ale díky odvážným navigátorům z naší třídy jsme to nakonec zvládli doslova na poslední chvíli.

Hlavním bodem programu byl pořad Voyager, který nás vzal na fascinující cestu vesmírem. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí o sondách Voyager, které byly vypuštěny v roce 1977 a dodnes putují vesmírem. Program nám přiblížil planety naší sluneční soustavy, jejich měsíce i to, jak tyto sondy rozšířily naše poznání o vzdálených částech vesmíru. Zajímavé bylo také to, že signál ze sond k Zemi putuje velmi dlouho, protože jsou už extrémně daleko.

Celý program byl doplněný působivými vizuálními efekty na obří kopuli planetária, takže jsme měli pocit, jako bychom byli přímo součástí vesmírné mise. Pro mnohé z nás to byl opravdu nezapomenutelný zážitek.

Text: Jan Šikr, 1.8

Národní technické muzeum Praha

Náš den v Praze měl na seznamu několik aktivit. Z toho pár neplánovaných. Jako třeba když měl vlak zpoždění 54 minut tak jsme sprintovali, abychom stihli planetárium. Ptáte se, jestli jsme to stihli? Naštěstí jo. No, ale článek o planetáriu si vzal někdo jiný, tak se přesuneme k mojí části příběhu. Po planetáriu jsme se vydali do Technického muzea Praha. Jedná se o muzeum staré techniky z dob prvních vlaků, lokomotiv, kol a všeobecně staré techniky. Najdete zde celkem 16 stálých expozic rozprostřených do 7 pater. My jsme se vydali přímo k dopravě. Tahle část je právě asi nejoblíbenější ze všech. Hlavní část expozice byla umístěna dole s tím, že se k ní postupně sestupovalo po chodbách udělaných kolem dokola místnosti. Ale expozice není jenom dole. Celou dobu, co jsme sestupovali, jsme měli možnost prohlédnout si letadla pověšená na stropě, první kola, modely lodí, motorky, různé částí různých strojů a další. Třeba i létající balon. Během prohlížení starých kol dost z nás uvažovalo, jestli by na tom někdo zkusil jet. Došli jsme k názoru, že nejspíš ne. Úplně dole byly auta a lokomotivy. V jednom z vagonů bylo nejspíš prezidentské kupé. Soudě podle honosného vybavení. Zkrátka, všichni jsme si to užili. Potom skoro každý uvítal jídlo z restaurace. Pár lidí se ještě vypravilo do jiných částí expozic. Vedle byly totiž výstavné sály. Takže, určitě si tam zajeďte, když bude čas. Já osobně, já, která se do techniky moc nerozumím, tak jsem si to moc užila.

Text: Ester Šalapková, za 1.8

Od muzea dál

Po opuštění Národního technického muzea jsme se vydali zpátky na Hlavní nádraží. Šli jsme po nádherné vyhlídce, byla z ní vidět velká část Prahy (i Petřín), ten výhled byl nádherný. Přešli jsme most a šli na náplavku. Rozhodlo se, že na nádraží pojedeme metrem. Na nádraží jsme dorazili velmi brzy a dali si menší rozchod. Někteří se vydali do Flying Tigeru, Sparkys, Luxoru a další desítky obchodů.

Ve vlaku jsme byli poněkud hluční, bylo upřímně líto těch lidí, co tam seděli. Představte si, že po práci jedete domů vlakem, kterým jedou děti, tak si vezmete sluchátka. Avšak ty děti jsou tolik hlučné, že je slyšíte i přes sluchátka. Pokud tohle čte někdo, kdo s námi ve vlaku byl, tak se vám moc omlouvám.

Aby nebylo těchto věcí málo, jeden pán si zakoupil místenku na místo, kde jsme seděli já a mé kamarádky, ale i my jsme měli taky na to místo místenku. Cením pána, že to s paní učitelkou Kopečkovou byl ochotný řešit a naštěstí se to vyřešilo. No a když jsme přijeli zpět do Třeboně, jsme se rozloučili a šli/jeli domů.

Na závěr bych ráda řekla pár slov: Moc jsem si to s vámi užila, jsem vděčná za návštěvu planetária a Technického muzea. Děkuji paní učitelce Čurdové a paní učitelce Kopečkové, že se tam s námi vydali.

Text: Barbora Smíšková 1.8

Foto: Lenka Kopečková, Ivana Čurdová, Jan Šikr