FOTOS otevírá dveře do světa: sextánka Karolína studuje v Irsku

Když jsem před rokem a půl začala zjišťovat, jaké jsou možnosti studia v zahraničí, ještě jsem netušila, kolik zařizování a nových zkušeností mě čeká. Právě teď studuji na irské státní střední škole a ráda bych se podělila o to, jak jsem se sem dostala a jak můj studijní pobyt zatím probíhá.

Jmenuji se Karolína Beňová, je mi 16 let a studuji na Gymnáziu Třeboň v sextě (6.8). Díky finanční podpoře z FOTOSu, vedení školy i mých učitelů trávím většinu prvního pololetí tohoto školního roku na střední škole v irském městě Nenagh. O své zkušenosti ze studijního pobytu bych se chtěla podělit hlavně proto, aby i ostatní studenti věděli, že studovat v zahraničí nemusí být jen sen. Věřím, že můžu ostatním přiblížit, co všechno takový pobyt obnáší a povzbudit všechny, kteří o něčem takovém zatím uvažují, ale netroufají si udělat první krok. Chtěla bych také ukázat, jak odlišné je studovat na střední škole v jiné zemi a co všechno člověk pozná z každodenního života v hostitelské rodině.

Žádost, přihláška, příprava

Přemýšlet o studijním pobytu jsem začala v květnu roku 2025. Tehdy jsem poprvé kontaktovala paní ředitelku a zeptala jsem se, jaké možnosti mi FOTOS nabízí. Po letních prázdninách jsem začala s mnohem konkrétnějšími kroky jako výběr hostitelské země, organizace a konkrétního programu. Mou finální volbou byla organizace YFU (Youth For Understanding), a to především díky pozitivním zkušenostem a ohlasům studentů, kteří odjeli na výměnný pobyt právě s YFU. Jako můj cílový program jsem si zvolila studium na státní střední škole v Irsku s ubytováním v hostitelské rodině. Tento program probíhá v termínu od 28.8.2026 do 19.12.2026 (necelé 4 měsíce). Následně jsem začala připravovat žádost pro komisi. Ukázalo se, že dát vše dohromady je náročnější, než jsem původně čekala. Velkou pomocí mi byla dokumentace FOTOS na webu školy, a především paní učitelka Lenka Vetýšková, manažerka FOTOSu. Průběžně mou žádost kontrolovala a upozorňovala mě na to, co je potřeba doplnit nebo upravit. Díky tomu se mi nakonec podařilo žádost vyladit do posledních detailů. Vše jsem měla připravené v lednu tohoto roku a poté už jsem jen čekala na rozhodnutí komise. Když mi po necelých dvou měsících přišla zpráva, že moje žádost byla s mírným kompromisem schválena, byla jsem nadšená. Znamenalo to, že jsem mohla podniknout další kroky ke splnění mého snu a co nejdříve jsem vyplnila přihlášku do vybraného programu. Odpověď z YFU mi přišla prakticky ihned a já měla jen pár dní na sepsání eseje s názvem „Kdo jsem?“ a přípravu na pohovor. Ten proběhl online a rozhodnutí o mém přijetí do programu pro Irsko přišlo opět prakticky ihned. To vše mě ujistilo, že výběr agentury byl správný a já začala vyplňovat svůj profil, aby mi YFU a její partnerská organizace v Irsku, InterStudies, mohla vybrat hostitelskou rodinu. V červnu jsem potom absolvovala třídenní předodjezdový seminář tady v Česku, kde jsem se seznámila se spoustou studentů, kteří se také chystali odjet na výměnu do zahraničí. Někteří do Německa, Dánska nebo Belgie, jiní do Japonska, USA, Uruguaye nebo Austrálie. Já jsem byla jedinou studentkou z Česka a Slovenska cestující do Irska. Informace o mém umístění do hostitelské rodiny mi přišla na konci června, zhruba 2 měsíce před odletem. Navázala jsem kontakt s mojí host mamkou a taky další studentkou, která byla umístěná společně se mnou. Během letních prázdnin jsem se snažila trávit co nejvíce času s rodinou a s kamarády, až potom v srpnu přišlo na balení. To vůbec nebyla legrace. Naštěstí se mi povedlo zabalit většinu podzimního a zimního oblečení do 24kilového odbaveného kufru, 11kilového příručního kufru a 7kilového batohu. S tím vším jsem v pátek 28. srpna v 9 ráno úplně sama prošla pasovou kontrolou na terminálu 1 v Praze a o 2 hodiny později odletěla směr Dublin na následující 4 měsíce.

Welcome camp, příjezd do hostitelské rodiny

Na letišti v Dublinu jsem se připojila ke všem studentům z InterStudies a společným autobusem jsme odjeli do města Carlingford, kde jsme strávili první 3 dny na Welcome kempu. Seznámili jsme se s týmem InterStudies a dozvěděli se všechny potřebné informace, jako například kdo je náš LC (Local Coordinator) a s čím vším je můžeme kontaktovat. Kromě toho jsme si také užili spoustu zábavy během večerních aktivit a taky jsem si díky tomu našla další přátele z cizích zemí, se kterými se pravidelně vídáme a objevujeme společně Irsko. Po skončení Welcome kempu už byl čas přesunout se do našich hostitelských rodin. Já bydlím ve městě Nenagh ve vnitrozemí hrabství Tipperary (zhruba 2 hodiny od Dublinu). Moje host rodina žije na farmě a celkem nás tu je 8. Moji host rodiče, tři mladší host sourozenci (3,5 a 6 let), další dvě studentky (Marlene z Německa a Nuria ze Španělska) a já. Byla jsem hodně nervózní, nevěděla jsem vůbec co čekat. První chybička se vloudila, když jsem z autobusu vystoupila o zastávku dříve. Řidič už vyndal všechny moje zavazadla a já mu musela oznámit, že jedu ještě jednu zastávku a můj kufr musí pokračovat se mnou. Naštěstí se nic nestalo a já se na té správné zastávce poprvé setkala s mojí hostitelskou rodinou. I když jsem měla z prvního setkání velké obavy, nakonec ze mě nervozita postupně opadla a já si začala uvědomovat, že právě tady budu následující čtyři měsíce doma.

Každodenní život v Nenagh

Život v Irsku se pro mě už pomalu stal každodenní realitou, ale během prvních pár týdnů jsem objevila spoustu drobných rozdílů, o kterých jsem se na internetu nedočetla. Jednou z věcí, na kterou si pořád zvykám je levostranný silniční provoz. Na chodbách ve škole se chodí vlevo a já i po dvou měsících pořád vrážím do lidí. Podobně je to s auty. Už jsem přestala počítat kolikrát jsem se omylem chytala posadit za volant nebo hledala dveře od autobusu na opačné straně. Musím potvrdit, že zvěsti o počasí jsou pravdivé. Existuje velmi vysoká pravděpodobnost, že budete potřebovat sluneční brýle a pláštěnku zároveň. Na druhou stranu, v životě jsem tolikrát neviděla duhu. Co se týče angličtiny, měla jsem opravdu velký strach, že i přes můj B1 certifikát nebudu rozumět. To se ukázalo jako naprosto zbytečná obava. I když je irský přízvuk znát, jazyk je to pořád stejný. Naopak jsem si všimla, že sama používám slang typický pro oblast Tipperary a když jsem ve škole tak v angličtině také přemýšlím. Dokonce se mi zdají sny v angličtině. Beru to jako znamení, že angličtina se stala součástí mého každodenního života. Měla jsem možnost vidět několik zápasů hurlingu – irského tradičního sportu – a překvapivě jsem si ten sport celkem oblíbila. Je hodně dynamický, hráči jsou pořád v pohybu a hra se rychle přesouvá po celém hřišti. Tady v hrabství Tipperary má navíc hurling opravdu silnou tradici a někdy mám pocit, že každé druhé dítě začíná snad už v pěti letech (stejně jako moji host sourozenci). Další věc, která na mě působí celkem vtipně, je, že místní děti si pobíhají venku v kraťasech i v deseti stupních, jako by bylo léto. Každou chvíli začne poprchávat, ale všichni jsou na to zvyklí. Slaboučký déšť nikdo neřeší. Já myslím na všechny české maminky (včetně té mé) a začínám chápat, jaké to asi bylo, když jsem já jako malá vyběhla na podzim bez mikiny.Už teď jsem si jistá jednou věcí, která mi bude doma v Česku chybět. Je to čokoláda Cadbury Dairy Milk. Asi za to opravdu může ta „jedna a půl sklenice čerstvého mléka“ jak to mají ve sloganu, protože Dairy Milk si mě opravdu získala. Nenagh se velikostí i celkovým charakterem dá přirovnat i k Třeboni. Je to menší město (zhruba 10 000 obyvatel) s historickým centrem, obchody, kavárnami, a vším potřebným pro každodenní život. Atmosféra je ale čistě irská. Jde tu poznat silná místní sportovní kultura, místo rybníků jsou v okolí farmy a Nenagh Castle v centru připomíná typickou středověkou minulost. S mým umístěním právě tady v Nenagh jsem velmi spokojená, i když to není žádné slavné město. Našla jsem si tu spoustu přátel a už mám v plánu výlet do Corku a taky Galwaye. Pořád je tu spoustu co objevovat.

Školní uniformy na středních školách v Irsku

Školní uniformy jsou pravděpodobně téma, kterého jsem se sama obávala nejvíc. Až po příjezdu jsem si ale uvědomila, jak moc záleží na konkrétní škole. Tady v Nenagh máme tři střední školy: Nenagh College, kam chodím já, je smíšená státní škola, zatímco St. Mary’s Secondary School je katolická dívčí škola a St. Joseph’s CBS katolická chlapecká škola. Pravidla na Nenagh College jsou mnohem volnější. Nemáme například uniformu na tělocvik a nemusíme mít školní bundu, batoh ani boty. Jediným pravidlem je, že musí být tmavé barvy. To ušetří poměrně dost peněz, protože uniformy rozhodně nejsou levnou záležitostí – školní svetr stojí 55 eur. Na zbývajících dvou školách jsou tyto součásti povinné. Mně osobně školní uniforma nevadí. Naopak je velmi pohodlné nepřemýšlet každé ráno co si vzít na sebe (i když to zní jako klišé je to pravda). Skládá se ze světle modré košile (nebo bílé podle ročníku), tmavě modrých kalhot nebo sukně pod kolena a svetru s erbem školy, který zrovna nepatří k nejlichotivějším částem oblečení. Uniforma je poměrně jednotvárná a s příchodem chladnějšího počasí v říjnu je jedinou možností, jak se zahřát, vrstvit oblečení pod košili a kalhoty. Žádná další vrstva přes školní svetr (nebo místo něho) totiž není povolená. I přes pár nevýhod mně osobně uniforma nakonec nevadí, ale už se těším, až si doma zase obléknu své oblíbené kalhoty a mikiny.

Volitelné předměty

Další veliký rozdíl, o kterém jsem věděla dopředu, je možnost volitelných předmětů. Na mé škole je celkem 6 povinných předmětů – matematika (higher/ordinary), angličtina (higher/ordinary), irština, tělocvik, LCW (Life, Community and Work) a SPHE (Social, Personal and Health Education). Zahraniční studenti jsou uvolněni z irštiny a místo toho máme hodinu Resource (Maths/English) dle našeho výběru, kde máme prostor pro samostudium nebo vypracování domácích úkolů z vybraného předmětu. Každý student má pak možnost vybrat si 4 další předměty. Já jsem si vybrala Biologii, Home Economics, Construction Studies a Hudbu (Music). Na Home Economics se učíme o výživě, plánování jídelníčku, vyvážené stravě a například irských stravovacích návycích. Teď v úterý máme dokonce v plánu pečení. V hodinách Construction Studies se zabýváme stavebnictvím, navrhováním a stavbou budov. Na výběr je ale spousta dalších předmětů jako Zemědělská věda (Agricultural Science), Podnikání (Bussiness) nebo například Strojírenství (Engineering). Dle mého názoru je tohle ideální způsob, jak se studenti mohou už v nižších ročnících zaměřit na to, co je opravdu zajímá. Transition Year (Přechodný Rok, TY) Specialitou irského školského systému je Transition Year. Je to ročník, který probíhá mezi Junior cycle a Senior cycle pro studenty ve věku zhruba 15 let. Tento ročník není povinný, studenti ho mohou přeskočit a pokračovat rovnou v Senior cycle. Nabízí ale příležitost trochu si „odpočinout“ od studia. U nás na škole mají studenti v Transition Year možnost zajímavých předmětů jako Budoucí lídři, Fotografování nebo Soutěž minifirem. Součástí programu bývají různé výlety, workshopy a další aktivity, jejichž konkrétní podoba závisí na škole. Na Nenagh College je to například celoroční tvorba muzikálu, který potom odehrají na konci školního roku. Někdy je také součástí Transition Year takzvaná Work Experience (pracovní zkušenost). Jeden den v týdnu studenti nechodí do školy, ale musí si najít práci v nějakém podniku ve městě, aby si získali pracovní zkušenost. Na Nenagh College dokonce studenti v TY na konci ani v průběhu roku nepíšou žádné testy, takže mají více prostoru poznávat nové věci, získávat zkušenosti a přemýšlet o tom, čemu by se chtěli věnovat v budoucnu.

Školní život na Nenagh College

Každé ráno začíná v tělocvičně, kde se všichni žáci v 8:55 seřadí do řady podle tříd v abecedním pořadí a třídní učitel (year head) zapíše docházku. V rozvrhu je toto shromáždění označené jako Tutorial. Všichni studenti musí povinně odevzdat telefony, kromě posledního ročníku. Ti mají uzamykatelná pouzdra, díky kterým mají k telefonům přístup během pauzy na oběd, na rozdíl od nás ostatních. Pokud má kdokoliv z učitelů nebo vedení školy nějaké oznámení, má příležitost promluvit ke všem studentům zároveň. Nakonec někdo z vedení začne jmenovat jména učitelů a konkrétní hodiny. Každý student opustí tělocvičnu samostatně ve chvíli, kdy zazní jeho první předmět. Na mé škole máme vcelku široký výběr mimoškolních aktivit. Já chodím ve středu odpoledne na volejbal, na výběr je ale taky házená, fotbal, drama, stolní hry, robotika a další kroužky, za které studenti nemusí dodatečně platit. Škola pro nás také připravuje různé akce jako Fun day, kdy nám ve škole dokonce postavili skákací hrady, exkurzi na dny otevřených dveří univerzit v Limericku, nebo Halloween Day, který proběhne za pár dní. Je příjemné trochu zapomenout na všechny písemky a domácí úkoly (kterých je teda hromada).

Co mi studijní pobyt zatím dal

Můj studijní pobyt tady v Irsku je téměř v polovině, ale už teď vím, že vše, co jsem za poslední rok a půl zažila, stálo za to. Přináší mi nové zkušenosti, příležitosti do budoucna, přátelství a zážitky na celý život. Věděla jsem, že se mi bude stýskat, po mojí rodině i kamarádech, ale díky tomu jsem si taky lépe uvědomila, kolik pro mě znamenají. Všichni mě z domova podporují a tímto jim moc děkuji. Hlavně mým přátelům a mé rodině.

Na závěr bych chtěla znovu poděkovat fondu FOTOS, paní ředitelce Anně Koktavé, paní učitelce Lence Vetýškové a všem mým učitelům včetně paní učitelky třídní Jarmily Ďoubalové za to, že mě v mém rozhodnutí podpořili a umožnili mi tuto zkušenost získat. Poděkování patří také organizacím YFU a InterStudies za podporu, kterou mi poskytují od začátku pobytu, mé hostitelské rodině za přijetí a všem mým přátelům a rodině v Česku i v Irsku. Díky Vám je pro mě celý pobyt o něco pohodovější. Ještě mě tady čeká spousta zážitků, cestování, Halloween i většina adventu. Ne všechno je vždy tak růžové, jak se může na první pohled zdát, ale kdybych měla možnost rozhodnout se znovu, do studijního pobytu bych se s radostí pustila podruhé. Moc se těším, až se vrátím domů a budu moct všechny své zážitky a zkušenosti sdílet i osobně.

Karolína Beňová (6.8), 18.10. 2026