Den poezie

 Středeční poezie s primou

15. listopadu 2017 proběhl netradiční den s básněmi, které primánci  vymysleli na téma letošního 19. ročníku festivalu Dne poezie – labyrint světa.

Celé středeční dopoledne žáci soutěžili a hráli si s poezií. Nejprve si vyzkoušeli znalosti o K. H. Máchovi, kolem 11. hodiny učitelé zapálili oheň v parku Lázní Aurora, všichni si opekli něco dobrého a zaposlouchali se do veršů, které žáci sami napsali. Ti nejlepší dostali sladké odměny: Vít Zadražil, Alexandra Bouchalová, Vít Chaloupka a Eliška Havelková.

U poslední literárně sportovní soutěže se všichni hodně zahřáli. Na čtyřech stromech visely básně českých spisovatelů  ( J. Žáček, E. Frynta, F. Halas a J. Seifert). Třída byla rozdělena do sedmi skupin, každá měla v co nejkratším čase opsat  básně, které byly od sebe vzdáleny v několikametrové vzdálenosti.

Celý den bylo slunečné počasí, literární středa se všem malým básníkům líbila.

Přečtěte si ukázky básní vybraných studentů.

 

Text: Mgr. Jana Havlová

Foto: Mgr. Markéta Zelená

 

 

Kolo – Vít Zadražil

Jízda na kole je labyrint pro mě, světe!

Někdy se mi jede snadno, jindy těžko.

Rád se učím nové jízdní kousky, nadšení a trpělivosti mám dosti.

Na nějaký pád nekoukám, hlavu si z něj nedělám.

Snažím se vše naučit, při tom se moc nemučit.

Chci být vždy nejlepší, síly mi někdy nestačí.

Když moje kola roztáčí labyrint světa, věřím v heslo Coubertina.

Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Pak vstupuje hladce do těla ráj srdce.

 

 

Slepá cesta - Alexandra Bouchalová

Ve světě plno slepých cest a nikde žádná správná. Čekáš, až se zahojí v srdci rýha dávná.

Kolik míst jsi už viděl? Celý svět jsi obešel a teď bloudíš dál mlhou.

Už odbočil jsi z cesty,  ptáš se sám sebe: ,,Dostanu šanci druhou?“

Pak zastavíš se, sedneš si a přemítáš, proplouváš životem jak na lodi.

Někdy se zhoupneš a to zabolí, ale ještě nikdy jsi nevypadl ze své kajuty.

Přemýšlíš, kde bys právě byl, kdyby ses na té cestě neztratil.

Však věř, že najdeš cestu zpátky, třeba vejdeš do rajské zahrady zadními vrátky.

Tam všechno nádherně kvete,  voní . Lidem srdce jako zvony radostně zvoní.

Tam najdeš svůj klid a spokojeně budeš zas žít.

 

 

Škola  - Vít Chaloupka

Když jsem šel poprvé do školy, zapomněl jsem doma bačkory.

Ležely tam na botníku, měl jsem bolest u kotníku.

Škola je pro mě labyrintem, svoje místo hledám sprintem.

Nakonec jsem zůstal v klidu, našel jsem i svoji primu.

Stal se ze mě optimista, zvládnu všechno, co se chystá.

Trénink mozku dopřeju, a tak tedy kupředu.

Znalosti jsou pro mě třeba, je to každodenní chleba.

Doufám, že to zúročím, až oktávu přeskočím.

 

 

Labyrint života – Eliška Havelková

Dvanáct 00 to je čas, kdy jsem se narodila a dveře do labyrintu otevřela.

Společně se svou rodinou vydala jsem se na cestu podivnou.

Začátek cesty jsem jela v kočárku a tlačena rodiči v něm ujela velkou dálku.

Jednoho dne se ale kočárek zastavil a táta mě na nohy postavil.

Teď už umím sama chodit, ale za ruku potřebuji ještě vodit.

Na jedné křižovatce jsme zahnuli doleva a přímo přede mnou stála budova.

Nejdříve to byla školka a pak škola, byla to místa, která mě hodně naučila.

Prošla jsem další a další křižovatky, poznala nové a skvělé kamarádky.

Ač to nebyla žádná brnkačka, stala se ze mě gymplačka.

Tím otevřelo se mi hodně cest, je jen na mně, kterou se nechám vést.

Konec je ještě v nedohlednu, zatím tam ani nedohlédnu.

Jakou cestou se mám dát? Nevím, snad mi bude osud přát.

 

 

 

POÚTSTČTSONE
                                          

Jsme partnerská škola
UNESCO

in support of UNESCOs 70th Anniversary Celebrations

Partneři školy

Jihočeský krajUnescoPřírodovědecká fakulta UKEvropské strukturální a investiční fondyMasarykova universitaStátní oblastní archív Třeboň