Křížem krážem

Malé cestovatelské ohlédnutí několika septimánu z uplynulého školního roku. 

Japonsko, Josef Hrbek, po vlastní ose: 

"Květnová cesta do Japonska mi nabídla fascinující kombinaci tradiční kultury a moderního světa. Zde můžete zažít gejši, navštívit chrámy a ochutnat vynikající sushi. Jazyková bariéra a složitý dopravní systém mohou představovat výzvy, ale připravenost a plánování pomohou. Je důležité respektovat místní zvyky a tradice. Japonsko je ideálním cílem pro ty, kteří touží po poznání nové mnohem ohleduplnější kultury a bohaté zachované historie. Díky této cestě jsem se naučil být v přítomném okamžiku. Být na sebevíc obyčejném místě a vnímat věci, co ostatním nestojí za pozornost. Sednout si a pozorovat vítr opírající se do korun stromů, kachny, jak se nechávají ladně unášet vlnami nebo prostě jenom ostatní lidi, kteří prožívají radost, smutek či zlost. Být tady a teď, nemyslet na zítra nebo včera, prostě se nechávat unášet životem a vnímat jeho krásu. Dovolit si nemyslet na chmury a starosti a na chvíly vypnout. To je to nejcennější co jsem si z Japonska odnesl. Jsem velmi rád za tuto příležitost, kdy jsem se musel spoléhat jenom na svůj vlastní úsudek. Rozhodně mě to jako člověka posunulo vpřed."

Gruzie, Markéta Kabelová a Karin Říhová,  projekt Erasmus +, poděkování za nabídku a uskutečnění organizaci ACTIVE VITORAZSKO Z.S.

" Markéta: Pro nás to byla první zkušenost s Erasmem a i neevropskou kulturou. Všichni účastníci blízcí našemu věku se cítili podobně jako my. Projekty Erasmus+ jsou většinou pro lidi ve věku 18-30 let. Na našem se sešlo 10 zemí – Bulharsko, Rumunsko, Česko, Gruzie, Ukrajina, Arménie, Jordánsko, Španělsko, Portugalsko a Libanon.Na každý den jsme měli připravený pestrý program.

Karin:  Pořád se vracíme k tomu, co jsme se na projektu naučily. Pracovali jsme s různými metodami řešení problémů. Řešili jsme kritické a nekritické myšlení, uvědomila jsem si, že potřebujeme obojí. V rámci kreativity jsem zvládla něco napsat, i když si nemyslím, že to moc umím. Nejdůležitější je necítit se, že tě někdo soudí, nastavit si to tak v hlavě. Ve škole se moc neprojevuji, ale od návratu jsem měla víc sociální interakce než kdy předtím. Taky umím lépe říkat ne. Díky programu cuddle party si už ne od ostatních neberu jako vlastní chybu.

Markéta: Já už nejsem takový overthinker jako dřív. To se mnou z velké části zůstalo. Celkově k nám různé nové věci a podněty z projektu přichází i teď. Hodně jsme tam nějakým způsobem vyrostly.

Karin: Na každý den jsme měli připravený pestrý program. Pořád se vracíme k tomu, co jsme se na projektu naučily. " (celý rozhovor na https://actvit.weebly.com/n)

Gruzie, Štěpánka Krynická,  projekt Erasmus +, poděkování za nabídku a uskutečnění organizaci ACTIVE VITORAZSKO Z.S.

"Na samotný projekt se všichni sjeli do malé vesničky Gonio, která leží asi 15 minut cesty autem od Gruzijské metropole Batumi. Vesnička hrdě ukazovala všechny druhy přírodních krás, které svět nabízí. Samotný hotel ležel pod kopcem tak zalesněným, že by si ho kdekdo mohl splést s pralesem.Kopec pózoval za slunečných dní celé hodiny jako pod září reflektorů, protože i když slunce viselo přímo nad kopcem, jeho paprsky odrážela křišťálová hladina Černého moře. Voda teplá nebyla, ale i tak mnohé z nás zlákala na ranní otužování s výhledem na Kavkaz. Jen v Gruzii se koupete v moři, obdivujete kopce, zatímco se pár metrů od vás mezi mrakodrapy potulují krávy nebo koně. 

Prostředí a atmosféra byly jen třešničkou na dortu samotného projektu. Rozmanitost nechyběla totiž ani hlavnímu programu pod názvem Social cultural puzzle. 8 členských zemí (Libanon, Česká
republika, Gruzie, Ukrajina, Rumunsko, Makedonie, Portugalsko, Itálie), každá se svými 5 zástupci, měly navzájem sdílet pilíře své kultury. Skrze přednášky jsme se navzájem vzdělávali o obyčejích, jazyku, neverbální komunikaci, místní etiketě... Nechyběly kulturní večery, kdy si každá země připravila scénku představující regionální svátek. Tančilo se, zpívalo a jedlo. Zábava, tradiční pokrmy a pití, společenské hry a probděné noci plné hovorů vedených (skoro plynou) angličtinou nám utvořili nezapomenutelné zážitky. A tak po celou dobu týdne jsme se v obměňujících se skupinách střídavě školili třeba o formách vzdělávání, sdíleli své postoje a následně o nich debatovali, hledali internacionální podobnosti…Zkrátka neustále objevovali a získávali nové podněty, které nám usnadní život v globalizovaném světě. Ne proto, že jsme se navzájem naučili základním slovíčkům každého jazyka, ale proto, že jsme utvořili přátelství napříč různými kouty světa, která díky intenzitě zážitku jen tak nepominou. " celé vyprávění na https://actvit.weebly.com/n

Ondřej Ivo Opršal, Španělsko, studijní pobyt

"Vycestoval jsem na tři měsíce do Španělska. Chodil jsem do soukromé školy Colegio Maravillas a bydlel jsem v hostitelské rodině. Jejich syn studoval to samé, co já, ale na veřejné škole. Lidé tam byli méně stydliví a rádi mluvili i s někým, kdo sotva rozuměl. My dva jsme často mluvili o rozdílech veřejných a soukromých škol. Na začátku roku jsme chodili na výlety později už méně, protože nebyl čas. Město bylo hned u moře, a když se člověk otočil, možná by ho napadlo, že je snad v Rakousku, díky pohoří. Nejprve bylo velké horko, v prosinci už ale byla zima. Dům byl vybaven kamny, ale neměl izolaci, nebyl stavěn pro zimní počasí. Zase ale zima trvala jen dva měsíce, takže se to prý dalo přetrpět."

Úvodní foto: Josef Hrbek, Japonsko

Fotografie: Gruzie, https://actvit.weebly.com/n

                  Japonsko, Josef Hrbek                    

Zapsala: LKo, 19. 8. 2023