Zahraniční stáž v Dublinu

Díky štědré nabídce ministerské výzvy č. 56 jsem měl možnost dva týdny bydlet a studovat v Dublinu (8. - 22. srpna 2015).

Do irského hlavního města jsem se vrátil téměř na den přesně po 15 letech. Tehdy, v roce 2000, byl Dublin jen jednodenní zastávkou velké cesty po Smaragdovém ostrově, teď se stal útulným přechodným domovem.
Odjel jsem studovat irskou kulturu, literaturu a historii, samozřejmě také angličtinu. Škola The Linguaviva Centre sídlí v budově postavené v georgiánském stylu a skutečně se nachází v centru města, nedaleko hlavního dublinského parku St. Stephen´s Green, kde tak výtečně chutná oběd formou balíčku na lavičce naproti bystě Jamese Joyce a s hudbou pouličních muzikantů za zády.

Ve skupině nás je deset, buď stávající, nebo budoucí učitelé angličtiny z různých koutů Evropy. Nikde žádný Čech, ale to přece vůbec nevadí… Úroveň hodin je vysoká, dostáváme i domácí úkoly, každý týden se tu končí testem a ústní prezentací tématu přiděleného vždy v pondělí. Mám štěstí, vyšlo na mě důvěrně známé a již dříve probádané téma - Agatha Christie, druhý týden mám promluvit o výhodách cenzury. Výhodách??? Nějaké snad najdu.

Výuka irských reálií probíhá odpoledne a individuální formou. Zatímco v literatuře mám pravda docela náskok, v historii se dozvídám úplně nové věci a očekává se, že ke každému bodu, který zmíní učitel, se mám ihned vyjadřovat, srovnávat s českým prostředím, uvádět příklady. Inu, zcela se naplňuje výrok mé irské paní domácí: „Oh, they will make you study really hard, Peter, they will!“

Bydlím v příjemné čtvrti Blackrock, vzdálené od školy asi 45 minut jízdy patrovým autobusem 46A a na zastávku jdu z domu ještě dalších 20 minut, takže vstávat se musí opravdu brzy, podstatně dříve než v běžném školním roce doma. Mám sjednanou plnou penzi a paní Carmel, kultivovaná sedmdesátnice, která absolvovala cestu kolem světa a několikrát byla i v pražské opeře, výborně vaří - hlavně irská jídla - a připravuje originální moučníky! Všeho je dost a moc dobré. Jenže - jak je zde zvykem, večeří se poměrně pozdě, takže ještě ráno mám pocit sytosti.

Každý den vyrážím objevovat nějakou část města spisovatelů, centrum a přilehlé okolí prochodím křížem krážem (ke konci pobytu už chodím bez mapy), dvakrát navštívím divadlo - poprvé muzikál Once v divadle Olympia - hit letošní sezóny, irští zpěváci mile překvapí zpěvem českých písní!, podruhé adaptaci Turgeněvova Měsíce na venkově v noblesním divadle Gate. O víkendu se vypravím do Severního Irka, chci přece vidět hranici s Británií, Obří chodník i Belfast… Pak se ale vracím zpátky do Dublinu, který mi najednou připadá menší, než když jsem přiletěl. Dublin na řece Liffey. Krásný Dublin.

Petr Kopeček, 24. září 2015