Cestovatel Tobiáš Poláček opět inspiruje

Healthy Habits, Happy Heart – návrat do Litvy s novou motivací

Moje čtvrtá cesta s programem Erasmus+ mě opět zavedla do známého prostředí – do malé litevské vesničky Bartninkai, kde se tentokrát konal projekt s názvem Healthy Habits, Happy Heart. A i když se místo ani organizace E29.eu nezměnily, zážitek byl znovu jedinečný.

Téma projektu mě zaujalo hned, jakmile jsem o něm uslyšel – chtěl jsem lépe porozumět tomu, jak spolu souvisí fyzické a duševní zdraví. Chtěl jsem poznat, co všechno můžeme pro své tělo a mysl udělat. A právě tahle otázka nás provázela celým pobytem – od prvních dní zaměřených na pohyb a zdravý životní styl až po hlubší diskuze o psychické pohodě a vnitřní rovnováze.

Jak se o sebe staráme? Jaké návyky nám prospívají – a které nám škodí? Umíme se v každodenním shonu zastavit a naslouchat svému tělu? Jaký vliv má pohyb, jídlo a spánek na naši náladu? A jakou roli v tom všem hrají lidé kolem nás? Na tyto otázky jsme společně hledali odpovědi – nejen během workshopů, ale i v neformálních rozhovorech mezi aktivitami.

Program byl pestrý a akční. Každodenní sportovní turnaje ve volejbalu, fotbale a samozřejmě basketbalu (který je v Litvě téměř národním náboženstvím) nás krásně propojily. Nechybělo protahování, dechová cvičení ani saunování, které mělo nejen relaxační, ale i komunitní význam.

Nezapomenutelným zážitkem bylo setkání s profesionálním trenérem thajského boxu (Muay Thai) a jeho svěřenkyní – mladou sportovkyní, která nedávno získala titul mistryně Evropy v kategorii do 22 let. Pod jejich vedením jsme se společně učili základy boxu, ale hlavně jsme si vyzkoušeli, co znamená disciplína, soustředění a práce s vlastním tělem i myslí. Nebylo to jen o fyzickém výkonu, ale i o sebekontrole, vnitřním klidu a respektu – k sobě i k ostatním.

Jak dny plynuly, projekt se přirozeně posouval od fyzických aktivit k tématům duševního zdraví. Mluvili jsme o stresu, o důležitosti nastavení vlastních hranic, o tom, jak budovat zdravé návyky i jak si uvědomit, že „něco není v pořádku“. Byly to upřímné a často velmi osobní rozhovory, které nás ještě víc spojily.

Nechyběly ani typické kulturní večery, které mám na projektech Erasmus+ tolik rád. Každá země – Česko, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Litva, Portugalsko, Turecko i Ukrajina – představila své zvyky, kuchyni, hudbu i tance. Byly to večery plné smíchu, chutí, inspirace a nového pohledu na svět.

A pak přišlo loučení – a to je na těchto projektech vždycky těžké. Po deseti dnech sdílení, smíchu, výzev i pokroku bylo těžké říct sbohem. Ale na Erasmu se „goodbye“ neříká, říkáme si „see you soon“. Protože díky těmto projektům vznikají přátelství, která překračují hranice, a vzpomínky, na které se nezapomíná.

Pokud někdo váhá, jestli se přihlásit – tahle čtvrtá zkušenost mi dala stejně mnoho jako ta první. Každý projekt je jiný, ale všechny mají jedno společné: mění člověka k lepšímu. A právě proto se vyplatí udělat ten první krok.

Pokud tě tohle dobrodružství zaujalo a přemýšlíš, že bys něco podobného chtěl(a) zažít taky – neváhej. Když bude potřeba, tak rád poradím, pomůžu s výběrem projektu nebo zodpovím, co budeš potřebovat vědět. Protože kdo jednou vyrazí, ten ví, že Erasmus+ není jen program – je to cesta, která mění život.

Svou předchozí cestu jsem popsal zde.

Tobiáš Poláček, 2. ročník