Sportovně-zeměpisný kurz pro septimu 2026

Když se spojí zeměpis, sport a parta skvělých lidí, nemůže to dopadnout špatně. Naše třída septima se účastnila tradičního sportovně-zeměpisného kurzu, který nás provedl jak malebnou Třeboní, tak divokými peřejemi Vltavy. I když nám příroda ukázala svou drsnější tvář, domů jsme se vrátili sice vyřízení, ale s úsměvem od ucha k uchu.

První tři dny, od pondělí do středy, jsme fungovali v takzvaném příměstském režimu. Ráno jsme se scházeli v Třeboni a odpoledne se vraceli do vlastních postelí. Na loděnici to ale žádná pohodička nebyla. Učili jsme se tam základy pádlování, dokonce jsme závodili na veslařských trenažérech a ujasňovali si, kdo bude zabírat jako háček a kdo držet směr jako kormidelník. Vyzkoušeli jsme si i nejrůznější aktivity přímo na kánoích. V úterý nás sice zastihl pořádný déšť, ale písek na plážový volejbal jsme odmítli opustit a zápas jsme odehráli i v dešti. Protože šlo o zeměpisný kurz, ve středu jsme dostali do rukou buzoly a vyrazili plnit úkoly přímo do ulic Třeboně.

Ve čtvrtek pak nastala ta pravá vodácká zábava a přesunuli jsme se na Vltavu. Vyplouvali jsme z Vyššího Brodu a naším cílem byl kemp Nahořany. Po náročném dni na vodě nás večer zachránila teplá večeře, například velmi štědrá česnečka. Večer v kempu pak patřil míčovým hrám a zaslouženému odpočinku. Dokonce se k našim sportovním aktivitám přidala i partička malých dětí z kempu, což bylo příjemné oživení. Ten, kdo si ráno přivstal, si mohl dát výborný muffin od paní učitelky Dvořákové. Poté jsme opět zaujali své pozice a vyrazili směrem do Českého Krumlova, do kempu U Trojice.

Co se naší celkové trasy týče, sjížděli jsme úplně všechny jezy. Největší respekt v nás vzbuzoval obávaný Herbertov, ale nakonec jsme ho zvládli téměř všichni. Voda byla sice studená a pár posádek se rozhodlo ji prozkoumat opravdu zblízka, když udělaly pověstné „cvak“. Konec konců však všechny lodě, ať už ty mokré, nebo ty, které zůstaly na hladině, bojovaly s proudem neuvěřitelně statečně. Počasí nám moc nepřálo, takže pláštěnky a teplé oblečení byly naší druhou kůží, a dokonce jsme schytali i kroupy, ale náladu nám to nezkazilo.

Hlavně to ale byl čas pro nás. Uvědomujeme si totiž, že před sebou máme už jen jeden poslední společný rok ve školních lavicích, a tak si každou takovou chvíli chceme užít naplno. Když jsme v pátek kurz končili, byli jsme unavení. Byla to ale ta správná, poctivá únava plná úžasných zážitků, smíchu a překonávání vlastních limitů. Na tenhle kurz budeme vzpomínat ještě hodně dlouho.

text: Nela Mildová, 7.8

foto: p. Augstenová, ChatGPT