Zahájili jsme školní rok 2026/2027

Tradičním slavnostním rituálem jsme na severní části školního dvora zahájili 159. školní rok v historii našeho gymnázia. Nikdo nechyběl - žáci, učitelé, zaměstnanci, rodiče ani absolventi. O překvapení se letos postarala nová školní kapela Gaudeamus Ignorus, která celkem sebevědomě zřejmě zahájila svoji kariéru. Hlavními hosty byli letos naši absolventi (2001 a 1990) Petra a František Pfeiferovi - známí a v mnohém příkladní Třeboňáci (jejich projev si můžete přečíst níže). Profesní život Františka je aktuálně spojen s primariátem Neurologického oddělení jindřichohradecké nemocnice, navíc je dloholetým třeboňským zastupitelem. Petra pracuje mnoho let pro Hospic sv. Kleofáše v Třeboni, velmi ocenila Dobročinnou pekárnu na jeho podporu, kterou stihli v rekordním čase uspořádat naši druháci pod vedením paní učitelky Jany Havlové na terase u výtvarné výchovy - vybrali ne jeho podporu 7 000,- Kč. Oktaváni a čtvrťáci se letos postarali o napínavou hru, které se pod jejich vedením zúčastnili úplně všichni - měli za úkol vypátrat, kde je naše gymnaziální vlajka. Václav Pražák se své role "zloděje s dobrým úmyslem" zhostil díky svému pověstnému smyslu pro humor skvěle, vše se vyjasnilo - a vlajka mohla být vyvěšena. Oceněnými vlajkonoši se za oktávu stali Barbora Dražanová a Tomáš Hovorka, za 4. ročník Ludmila Oušková a Vlastimil Tůma. Novým žákům primy a 1. ročníku předaly jejich třídní učiteky Michaela Bártová a Lenka vetýšková spolu s paní ředitelkou pamětní imatrikulační listy - a po zpěvu studentské hymny Gaudeamus Igitur jsme mohli prohlásit letošní školní rok 2026/27 za zahájený. 

Díky Dobročinné pekárně se na podporu Hospice sv. Kleofáše podařilo vybrat krásných 7 000 Kč. Druháci a paní učitelka Jana Havlová tak už první školní den připomněli, že škola není jen místem vzdělávání, ale také místem, kde se učíme vnímat potřeby druhých a nést odpovědnost za svět kolem sebe.

Přeji všem našim žákům radostné a naplněné studium, všem učitelům chuť do práce a celé naší školní komunitě dostatek energie, odvahy a laskavosti. Ať je školní rok 2026/27 rokem, na který budeme jednou rádi vzpomínat nejen kvůli tomu, co jsme se naučili, ale také kvůli tomu, co dobrého jsme společně dokázali.

S úctou,

Anna Koktavá, ředitelka školy

ps - projděte si historii našeho zahajovacího rituálu a připomeňte si naše hosty z minulých let zde

pps - proslov Petry a Františka Pfeiferových: 

"Krásné dobré ráno, vážená paní ředitelko, vážení pedagogové, milé studentky a milí studenti, dobrý den vám všem!

Rádi bychom poděkovali paní ředitelce za možnost tady být a přivítat vás v novém školním roce. Je to pro nás oba velká pocta.

Přesně před 40 lety, 1. září 1986 jsem nastupoval na třeboňské gymnázium. Bylo pondělí, bylo mi 14 let, měli jsme třídu dole v biologii, většinu svých spolužáků jsem ani neznal a bylo mi trochu úzko, protože jsem nevěděl, co mě čeká. A čekaly mě úžasné 4 roky. Zažil jsem tady první placenou práci, první mejdany,v lázenňské kavárně jsem se naučil se pít kafe a u školníka v kotelně se málem naučitl kouřit. Také jsem si tu našel kamarády na celý život, trochu se učil a hodně jsem si četl. Měli jsme výborné učitele, některé z nich tady mezi vámi ještě vidím a z toho mám radost. Zažil jsem tady revoluci v roce 89, to jsem byl v posledním ročníku. Dodnes si vybavuji ten studený listopad, ty trikolory na oblečení, tu naději, co člověk cítil ve vzduchu, ten nepopsatelný pocit, že okolo vás kráčí dějiny. A taky ten strach, že na nás komunisti pošlou vojsko a tu úlevu, když všechno dobře dopadlo a okolo nás doslova explodovala svoboda.

Já jsem nastoupila na naše gymnázium v roce 1997. Bylo tehdy nádherné babí léto a s ním si vybavuji i výjimečný pocit, že zažívám něco úplně nového, velkého… zažívala jsem nový přístup učitelů, kteří se o nás zajímali, ptali se nás, chtěli znát náš názor, postoj.. i my jsme, mnozí poprvé, formulovali své myšlenky. Myslím, že jsme tehdy skutečně vyrostli.. Dokonce si vybavuji i jeden konkrétní moment, který se mi vepsal do paměti. Náš učitel literatury Radek Marušák, tehdy přinesl na první hodinu knihu v modrém přebalu. Byl to román o dějinách filosofie – Sofiin svět. Nádherný příběh dívky přirozeně propojený s dějinami myšlení a otázkami po smyslu života. Knihu jsme hltali jedním dechem a živě o ní diskutovali. Nezapomenutelné a formující byly pro mě hodiny dramatické výchovy. Učili jsme se správně chodit, mluvit i dýchat. Hráli jsme divadlo, učili se improvizaci a byli spolu.

Celkem brzy se mi začala ukazovat cesta budoucího směřování, zajímali mě příběhy, dějiny, lidé, vztahy, kontext, bavily mě cizí jazyky. Samozřejmě jsem nevěděla a nedokázala rozpoznat jaké znalosti při dalším vzdělávání budu potřebovat. Dlouhé hodiny latiny, nezbytný dril a memorování jsem docenila až při studiu historie a italštiny na vysoké škole. Možná se i vám bude zdát, že studujete nudné a nepotřebné předměty. Gymnázium vám ale dává skvělý všeobecný základ, na kterém můžete stavět pevný svět své budoucnosti, který už nyní máte v rukou. Máte skvělé zázemí, nádhernou budovu s celým týmem inspirujících učitelů. Berte si vše, co vám nabízejí. Život není jenom to, co se vám děje, ale vy jej můžete zcela sami vědomě vytvářet…Může se vám stát, že cestou zaškobrnete, nebojte si říct o radu, pomoc, podporu. Mně se jí na třeboňském gymnáziu vždycky dostalo.

Milí studenti, pokud jste zvědavi na nevyžádané rady postaršího absolventa, tak první je, abyste četli knížky. A možná hlavně ty, které nemáte v povinné četbě. Knihy jsou nenahraditelné, je v nich prostor pro fantazii, můžou  vám někdy otevřít i takové dveře, o kterých jste nevěděli, že existují. A druhá věc ode mě je ta, abyste si vážili svobody. Zažil jsem totalitu a zažil jsem revoluci v roce 89. Věřím, že i vy víte, že svoboda není vůbec samozřejmá a trvalá a že se o ni dá velmi snadno přijít.

Ráda bych ještě zmínila, jak moc si ceníme podpory třeboňského hospice od studentů a pedagogů gymnázia. Pečete pro nás, pravidelně běháte pro hospic – kultivujete v sobě něco moc důležitého – měníte své hodnoty a soucit v činy. Naše gymnázium je rok od roku krásnější. Pokaždé, když sem přijdu, tak žasnu, co je tady nového, lepšího a pokaždé to ve mně vyvolá vzpomínky na tu krásnou dobu, kdy jsem tady studoval. Vždycky budu hrdý na to, že jsem absolvent třeboňského gymnázia. Já také. Na závěr mi dovolte připomenout citát, který nám předával zmiňovaný pan učitel Marušák: Nejdůležitější věcí na světě je vědět, jak být sám sebou.

Přejeme vám úspěšný školní rok! A užívejte si to tady!"

foto: PAu, AKo