Svatováclavská exkurze 2026-východ

Svatováclavská exkurze 25. září 2026 - východní trasa

Toulky Českou Kanadou (Slavonice a okolí)

Na východní trasu se vypravilo 42 studentů s doprovodem paní Petry Augstenové, Miroslavy Tomanové a Zdeňka Kučery. První zastávkou byla malá obec Klášter u Nové Bystřice. Zde nás očekával místní průvodce i správce v jedné osobě, aby nás provedl klášterem Nejsvětější Trojice, který v 17. tol. nechali postavit členové italského řádu paulánů. Největším zážitkem pro nás všechny byl sestup do podzemních chodeb kláštera, které sloužily jako místo pro poslední odpočinek samotných mnichů. Jelikož podzemní prostory nemají elektrické osvětlení, obdržel každý zájemce od pana průvodce malou svíčku, která mu částečně usnadnila pohyb v podzemí.

Z Kláštera jsme pokračovali k nedalekému muzeu vojenského opevnění z období 1. republiky. I zde nás očekával průvodce a majitel několika bunkrů, tzv. řopíků, které byly budovány v letech 1936-37 v důsledku sílícího nebezpečí a hrozícího útoku ze strany hitlerovského Německa. Studenti se osobně přesvědčili, že pobyt v tak malém prostoru (pouze pro sedm lidí) nebyl vůbec jednoduchý, natož příjemný. Odborný výklad pana průvodce byl velmi zajímavý a sami studenti měli k historii bunkrů spoustu dotazů.

Třetí zastávkou byl hrad Landštejn. Během samostatné prohlídky si měli studenti zapamatovat co nejvíce zajímavých informací nejen z historie hradu, ale také si všímat předmětů kolem sebe, neboť na konci prohlídky je čekaly kontrolní otázky ze strany učitelů. Nejúspěšnějším řešitelem záludných úkolů se stal Petr Hrádek z oktávy, kterému byla přislíbena sladká odměna.

Z Landštejna jsme zamířili do nedalekých Slavonic na prohlídku středověkého podzemí – chodeb a sklepů z 13. století, které se nachází pod místním náměstím. Tento labyrint ručně hloubených chodeb sloužil nejen k odvodňování podzemní vody, ale i k úschově potravin či úkrytu. Průměrná výška chodeb je kolem 140 cm a šířka 50 cm, což činí prohlídku velmi náročnou. Celou asi 150metrovou trasu jsme prošli v předklonu, někteří objemnější a vyšší místy dokonce i po čtyřech. V chodbách se běžně nachází voda, proto každému odvážlivci byly zapůjčeny holínky a svrchní bunda jako ochrana proti zašpinění (což některým studentům stejně nepomohlo). Zábavným okamžikem byl test průchodnosti – před samotným vstupem do podzemí jsme si prošli zkušebním profilem, který nás měl upozornit na to, zda úzkými místy vůbec projdeme. Jak se později ukázalo, zkušební profil byl o hodně větší než některá velmi úzká místa chodeb. Zde je potřeba pochválit urostlé chlapce z oktávy a 4.roč., kteří se tohoto prostoru nezalekli a bezpečně absolvovali celou trasu. Pan průvodce si nás vzhledem k celkovému počtu rozdělil na dvě skupiny. A jelikož nutně potřeboval dva spolupracovníky, kteří by dohlíželi na bezpečný průchod podzemím, nezbývalo paní Augstenové a panu Kučerovi, aby si trasu prošli dvakrát. Těm to ale vůbec nevadilo a libovali si, jak si průlez kanály užili.

Naše putování Českou Kanadou jsme zakončili krátkou pěší procházkou naučnou stezkou U Jakuba k bývalému hraničnímu kameni Čechy-Morava z doby Rakouské monarchie a k přírodnímu kamennému úkazu Ďáblova prdel. Odsud jsme plni dojmů z prožitého dne odjížděli zpět do Třeboně, kam jsem v pořádku ve stanoveném čase dorazili. Podle reakce studentů soudíme, že se jim toulky Českou Kanadou, zejména návštěvy v podzemí, moc líbily. Tak zase za rok!

Text: Zdeněk Kučera

Foto: Petra Augstenová