Hypnotická seance

 Strach (č.25)

     Může být na strachu něco pozitivního? V první chvíli nás jistě napadne, že v žádném případě ne a v hlavě si vybavíme děsivé scény z hororů a hrůzy válečných dokumentů. Jenže jako u většiny dušeních dějů, někteří psychologové razí teorii úplně opačnou názoru, který zastává většina lidstva. Tito vědci tvrdí nejen, že strach je jedinci prospěšná emoce, ale dokonce hlásají, že jím je motivována většina lidského chování a jednání. Čím tedy argumentují a jak to doopravdy je?
     Strach je v každém případě jedna ze šesti základních emocí, jejíž mimické vyjádření je společné všem lidem na naší planetě – o tento poznatek se zasloužil už Charles Darwin. Jeho zažívání má evoluční význam, neboť v dřívějších dobách sloužilo člověku k přežití. A to platí dodnes, je konec konců v podstatě jedno, zda se bojíme, že nás sežere jeskynní lev nebo že nás přejede projíždějící autobus. V tomto případě mluvíme o opodstatněném, tedy racionálním strachu, jehož zážitek je nepříjemný, avšak jedinci i druhu prospěšný.
Existuje-li racionální strach, musí samozřejmě mít svůj protipól – tím je strach iracionální. Odborníci v tomto případě mluví o fobii nebo úzkostné poruše. Fobie se může týkat pavouků, výšek, ostrých předmětů, špíny, nemocí ale také konce světa nebo specifických situací (vystupování před publikem, jízda MHD…). Tyto formy strachu, přestože u mnohých můžeme pozorovat, že jejich podnět byl původně pro lidstvo reálnou hrozbou, dnes již konkrétnímu člověku život v žádném případě nezachraňují, naopak mu jej často velmi ztrpčují a komplikují. To je dáno především tím, že intenzita obav je podnětu nepřiměřená a podnět člověka přímo neohrožuje – např. v Čechách nežijí žádní jedovatí pavouci, myši a krysy už dnes nepřenášejí mor a rozhledny mívají pevná zábradlí ;-)
     Proces, kterým fobie vznikají, není u všech případů zcela jasný, často však má co dočinění se zážitky v raném dětství. Může se jednat o přímou zkušenost dítěte nebo někdy jen stačí, že se například maminka bojí psů a hystericky děťátko odtahuje od každého chundelatého voříška, aby se pak dítě psů začalo také bát. My lidé, vysoce sociální tvorové, se totiž velmi snadno učíme dobrým i špatným vzorcům chování pouhým „odkoukáním“ od ostatních a tím rychleji, čím jsou v našich očích tito ostatní důležitější a hodnotnější.
      A tím se oslím můstkem dostávám od suché teorie strachu k záživnějším a každodenním lidským jednáním, která jsou motivována strachem, byť si to jen málo uvědomujeme, a tento strach si vytváříme do jisté míry sami, jako členové naší euro-americké společnosti. Tápete? Ve vteřině vysvětlím. Podívejme se totiž hlouběji pod dnes až nad míru užívaný odborný termín stres. „Ve stresu“ je dnes každý druhý, „stresové“ je každé třetí povolání a všichni čtou články o stresu velkoměst a jak se stresem bojovat. Proč ale tělo spouští takzvanou stresovou reakci s aktivací všech svalů, zvýšením tepu, prohloubením dechu a vylučováním příslušných hormonů (pro náročné zejména adrenalin, noradrenalin, kortizol )? První fáze této reakce se jmenuje poplachová a jejím spouštěčem je právě strach. Stach, že nestihnu autobus a přijdu pozdě do školy nebo do práce, že nestihnu odevzdat zadaný úkol včas, že budu muset říkat referát před celou třídou, že dostanu špatnou známku, protože jsem se nenaučil na písemku, že vylítnu u maturity a nevezmou mě na vysokou školu atd. atd. Zmíněné příklady jsem schválně vybrala ze školního prostředí, ale můžeme je nalézt ve všech odvětvích lidské činnosti. Tento strach nás, pokud není příliš silný a nevyskytuje se příliš často, motivuje k výkonu a vlastně pomáhá posouvat jedince i společnost kupředu. Stres, který z něj pramení, se také někdy označuje jako eustres (dobrý stres).
     Jenže pak jsou tady další strachy, které produkuje naše společnost. A to například, že vypadám jako strašák a ostatní se mi budou smát, že nejsem dost dobrý, abych si zasloužil pochvalu a uznání, že nesmím ukázat slabost, jinak toho ostatní využijí, že jsem někde nový a nezapadnu do kolektivu, že nejsem normální, když mám kamarády jiné barvy pleti nebo jiné sexuální orientace, že se jednoduše od většiny odlišuji natolik, že mne nebude schopná přijmout. Že snad každý někdy prožívá podobný strach - a proto se malujeme, oblékáme do věcí, které nám nesluší, tetujeme, si propichujeme různé části těla, kupujeme značková auta či mobily a pomlouváme pana Nováka, protože i sousedka na něm nenechá nit suchou - mají na svědomí opět dva velké strachy. Prvním je hluboce zakořeněný strach z vyloučení ze společnosti, které v dřívějších dobách znamenalo smrt, a Robinson Crusoe by mohl vyprávět, co dlouhodobá izolace dělá s lidskou psychikou. A druhým je strach z neznámého, odborně xenofobie, který je nejlépe pozorovatelný, pokud se týká lidí jiné barvy pleti, kultury, náboženství, národnosti či sexuální orientace a vede k tvorbě předsudků. Tento strach je v naší psychice také hluboce zakořeněn a obsahuje slovo fobie, což znamená, že se opět nezakládá na konkrétní zkušenosti a je rozumem neopodstatnitelný.
     A jak se strachem bojovat? V případě fobií zmiňovaných v úvodu je velmi úspěšná poměrně jednoduchá a krátkodobá terapie, která se zakládá na relaxaci a postupném vystavování se obávanému podnětu. U někoho může zafungovat i laická verze, tedy začít od malého pavoučka a dopracovat se až ke sklípkanovi, ve vzácných případech pomůže i „léčba šokem“ . A co zabírá na ty ostatní „mezilidské“ strachy? Ruku v ruce se strachem kráčí vždy nejistota, pramenící buď ze situace, kterou nemám pod kontrolou, nebo ze sebe sama. A nejlepším lékem na nejistotu je bezesporu posilování svých schopností, možností, dovedností a kompetencí, tedy jinými slovy čím víc toho umím, dovedu, zvládám, ovládám a zažil jsem, tím méně situací mi nahání strach a tím více mám síly vystoupit z davu a jednat tak, jak to cítím pouze já a ne tak, jak mi nařizuje tlak většiny. Proto třibme své vědomosti, schopnosti a dovednosti, ať se ani vlka nebojíme, myslím, že tady na gymplu na to máme takřka ideální podmínky .

POÚTSTČTSONE
                                          

 Provozní informace

Uzavření klasifikace a docházky za 2. pol. do 14.00

20.06.2019 uzavření klasifikace a docházky za 2. pol. do 14.00

Sportovní den

27.06.2019 sportovní den

Burza učebnic

Burza učebnic - 25.06.2019, 8-10.00 v přízemí školy

Jsme partnerská škola
UNESCO

in support of UNESCOs 70th Anniversary Celebrations

Partneři školy

Jihočeský krajUnescoPřírodovědecká fakulta UKEvropské strukturální a investiční fondyMasarykova universitaStátní oblastní archív Třeboň