Expedice za úplným zatměním Slunce – 6 000 km vlakem a překonávání horských hřebenů

Šestnáct dní na cestách, čtyři státy, přes 6 000 kilometrů ve vlacích s krosnou na zádech. V srpnu jsme v pěti lidech z Gymnázia Třeboň a dalších 4 z jiných škol vyrazili na vlastnoručně naplánovanou expedici napříč západní Evropou, jejíž přípravy probíhaly postupně už od loňského roku. Naše výprava propojila pozorování úplného zatmění Slunce, návštěvu špičkového výzkumného centra CERN, náročný horský přechod Pyrenejí i výstup do takřka tří tisíc metrů v Alpách.

Z naší školy tvořili jádro týmu Tomáš Michal, který měl na starosti plánování trasy a logistiku, Karolína Sedláčková, Adam Kopeček, Renata Strnadová a Šimon Bartoš. Na vybraných úsecích se k nám pak připojili ještě další cestovatelé.

Cestovat napříč Evropou na vlastní pěst vyžaduje nejen dobrou partu a odhodlání, ale také precizní plánování. Páteří celé naší cesty se stala mezinárodní vlaková jízdenka Interrail. Problémem moderních evropských rychlovlaků jsou však povinné a často velmi drahé místenky, které dokážou studentský rozpočet snadno zruinovat. Právě zde pro nás sehrál zásadní roli fond FOTOS (Filantropický odkaz Tomáše Schreckera), který naši expedici podpořil a pomohl nám tyto vysoké povinné poplatky uhradit. Bez této štědré podpory by byla realizace takto rozsáhlé trasy mnohem komplikovanější.

Cestování vlakem natěžko přináší i situace, které se předem naplánovat nedají. První velká zkouška naší týmové soudržnosti přišla už ve Francii, kde polovina naší výpravy kvůli komplikacím na trati a pomalému běhu nečekaně uvízla přes noc v Paříži. Situaci jsme naštěstí operativně vyřešili a brzy se opět spojili. Další napínavá noc nás čekala ve španělském baskickém Zarautzu. Po dni stráveném surfováním v Atlantiku se nad pobřežím začala stahovat silná bouřka. Široko daleko nebyl žádný volně přístupný pozemek, kde bychom mohli bezpečně přečkat noc pod širákem. Záchranou se nakonec stala díra v plotě místní vinice, kde jsme se mezi řádky révy ukryli a přespali. 

Hlavním cílem celé naší cesty bylo španělské město León, ležící přímo v pásu totality úplného zatmění Slunce. Úkaz jsme sledovali nejen na vlastní oči přes zatměňové brýle, ale i skrze menší dalekohled a fotoaparát, kterým jsme pořídili časosběrný záznam celého nebeského představení. Okamžik, kdy měsíc zcela zakryl sluneční disk, doprovázela na vyhlídce nad městem nepopsatelná atmosféra a vlna čisté euforie stovek přihlížejících. 

Cesta ze Španělska do Francie, kam jsme po zatmění pokračovali, pro nás nevedla po kolejích, ale po horských stezkách. S krosnami vážícími až 15 kilo jsme pěšky překonali pyrenejský hřeben a nocovali v horských kamenných útulnách s dechberoucími výhledy do hlubokých údolí. Fyzicky náročný přechod jsme pak vystřídali za návštěvu jihofrancouzského Toulouse. Vyměnili jsme pohorky za volnější tempo, prošli si historické centrum, monumentální radnici Place du Capitole a načerpali energii v poklidných japonských zahradách Pierre Baudis.

Naší další zastávkou byla švýcarská Ženeva a proslulé vědecké centrum CERN (Science Gateway). Protože se zajímáme o techniku a fyziku, prošli jsme si interaktivní expozice o fungování obřích urychlovačů částic a zblízka si prohlédli například menší protonový urychlovač, který slouží k přesné analýze materiálového složení vzorků. Z vědeckých laboratoří jsme se pak přesunuli zpět do hor – tentokrát do švýcarských Alp. Nejvyšším bodem naší expedice se stal vrchol Ochsehorn v nadmořské výšce 2 910 m n. m. Náročný výstup natěžko nám nabídl odměnu v podobě panoramatických výhledů na okolní čtyřtisícovky, mezi nimiž v dálce vykukovala i nezaměnitelná silueta Matterhornu. A do toho jsme i mohli pozorovat dog fighty švýcarských stíhaček na obloze přímo nad námi. 

Závěrečná etapa cesty vedla pro část výpravy přes německý Regensburg a pro část přes Bern zpět do České republiky. Všichni jsme dorazili domů v pořádku, sice unavení, ale bohatší o zkušenosti, které se ve školních lavicích získat nedají. Celá expedice nám potvrdila, že i na střední škole se dá s dobrým nápadem a trochou odvahy procestovat Evropa na vlastní pěst, s minimálním rozpočtem a maximem zážitků. Cestovat vlakem, lézt po horách a zkoušet nové věci je skvělá zkušenost. Člověk zjistí, že si v krizových chvílích poradí, a otevře mu to oči víc než sezení doma. Určitě bychom chtěli motivovat i ostatní na škole, aby se nebáli sbalit krosnu a vyrazit.

Tento článek je jen malou ochutnávkou z celého našeho putování. V současné době připravujeme pro studenty i učitele gymnázia přednášku a promítání fotografií, kde se dozvíte podrobnosti ze zákulisí plánování, nějaké tipy jak takovou expedici naplánovat a uskutečnit a hlavně uslyšíte další historky z naší cesty - a že jich není málo. Podrobnosti o termínu včas zveřejníme. 

Velké poděkování za podporu patří fondu FOTOS a Gymnáziu v Třeboni za vstřícnost a prostor k realizaci.

Tomáš Michal, 8.8

foto: T.M.