Gymnázium Třeboň

Zahraniční jazykový kurz ve Vídni

Jazykový kurz probíhal v budově školy ActiLingua Academy, sídlící nedaleko proslulého letohrádku Belvedere, který nechal postavit slavný vojevůdce habsburské monarchie Evžen Savojský. Jedná se o školu, která se specializuje na kurzy německého jazyka pro cizince, takže její zaměstnanci během pracovní doby mluvili mnohdy častěji anglicky než německy. Lze ji také s trochou nadsázky označit jako školu „mladých pro mladé“ – většina personálu byla podle mého odhadu ve věku 20-30 let. V době, po kterou jsem navštěvoval svůj kurz, se paralelně konal několikatýdenní program pro mládež ve věku 16-19 let, což se také projevilo na složení osob, s nimiž jsem na půdě školy přicházel do styku.

Další početnou skupinu pak tvořily učitelky (během zmiňovaných dvou týdnů jsem nepotkal žádného učitele) z českých škol, které rovněž využily možnosti nabízené Výzvou č. 56 nebo jinými programy. Mezi účastnicemi byla rovněž má bývalá kolegyně z gymnázia Adéla Schacherlová (v této souvislosti jsem se neubránil úsměvu nad skutečností, že ač oba bydlíme v Českých Budějovicích, k tomu, abychom se sešli, jsme se museli vydat do Vídně).

Ubytován jsem byl v domově mládeže nedaleko zastávky metra Schottenring a na dohled se nacházel rozlehlý park s mohutnými objekty tzv. flakturmů (věží protiletecké obrany, které byly zbudovány během 2. světové války). Měl jsem k dispozici jednolůžkový pokoj v buňce, jejíž součástí byly další dva podobné pokoje a společné sociální zařízení. Zpětně mohu říci, že jsem si vybral dobře, protože i přes občasné hlučnější průchody rozjařených teenagerů po chodbách či tramvajovou linku přímo pod oknem jsem měl dostatek soukromí. Ve stejném zařízení se nacházela i restaurace, kam jsme chodili na snídaně a večere. Kvalita jídla byla velmi dobrá, byť mě překvapil opékaný hrášek jako univerzální doplněk všech druhů polévek. Jindy jsem zase váhal, jakou kombinaci hlavního jídla a přílohy zvolit, například zda si dát k vídeňskému řízku suchou rýži, houskový knedlík nebo tortillu.

Co se týče samotného kurzu, byl jsem zařazen do skupiny s nejvyšší podporovanou jazykovou znalostí (C1) a tuto skupinu tvořilo 10-12 osob (její složení se po týdnu změnilo na základě toho, že některým kurz skončil a jiným naopak začínal) z České republiky, Maďarska, Itálie, Velké Británie a Číny.

Výuka probíhala v učebně pro cca patnáct posluchačů, vybavené interaktivní tabulí, projektorem a počítačem. Byla rozdělena na gramatické a konverzační bloky, přičemž každý den byl na programu nejprve dvouhodinový (2 x 45 min) gramatický blok a následně stejně dlouhý konverzační blok. V rámci gramatických lekcí se výuka zaměřovala zejména na osvojení si frazeologismů (párové výrazy, přirovnání využívající barvy, názvy zvířat apod.), práci se složitějšími gramatickými jevy (budoucí časy a jejich konjunktivy, vytváření infinitivních konstrukcí) a porozumění čteným textům. Konverzační bloky byly orientovány především na Rakousko – seznamování se s reáliemi, rozdíly mezi německou a rakouskou němčinou, vídeňský dialekt, aktuální trendy ve filmu a hudbě.

Z hlediska používaných metod se v gramatické části nejvíce času věnovalo práci s učebnicí (Mittelpunkt 1-2) a vypracovávání cvičení na dalších materiálech, které jsme následně rozebírali. Konverzační část pak byla zaměřena především na řízené rozhovory s lektorem či dialogy ve dvojicích nebo ve skupinách, případně na práci s audio- a videomateriály.

Dále byly účastníkům kurzu nabídnuty kulturně-společenské aktivity, například komentované prohlídky města a muzeí, přednášky na vybraná témata nebo i exkurze do dalších regionů Rakouska. Já jsem takto navštívil Uměleckohistorické muzeum, kde se momentálně nacházela pozoruhodná výstava o tapiseriích v raném novověku, nebo Zimní palác, jeden z vedlejších objektů Belvederu. Zde byly vystavovány obrazy z panovnických galerií, například drážďanského Zwingeru.

Velkou část svého volného času jsem strávil v bohatě vybavené knihovně Historického ústavu Filozofické fakulty vídeňské univerzity, kde jsem si procházel nově publikovanou zahraniční literaturu a časopisy. Poté jsem se rád zašel občerstvit do studentské hospůdky Einstein, ležící hned vedle univerzitní budovy.

Hlavní přínos kurzu vidím v možnosti dlouhodobé a systematické komunikace s lidmi na vysokém stupni znalosti německého jazyka a rodilými mluvčími. Rovněž tak považuji za obohacující rozšíření slovní zásoby o výše uvedené frazeologismy a rakouskou němčinu. A i přesto, že druhý týden mého pobytu panovalo ve Vídni někdy až vražedné vedro, hodnotím celou akci jako mimořádné zdařilou.

Text a foto: Václav Pražák

Společenské prostory školy ActiLingua Academy

Autor: Václav PražákPohled do učebny (za stolem sedí anglický kolega Andrew)

Autor: Václav PražákÚčastníci z řad českých učitelů

Autor: Václav PražákCertifikát o absolvování kurzu

Autor: Václav PražákPrůčelí chrámu sv. Štěpána

Autor: Václav PražákInteriér kostela sv. Karla Boromejského

Autor: Václav PražákExponáty ze sbírek Uměleckohistorického muzea

Autor: Václav Pražák

Chcete udělit souhlas s využíváním sledovacích cookies?
Další informace

Přijmout Odmítnout