Rozhovor o daru, který má smysl

Manželé Jana a Tomáš Pešinovi patří mezi ty, kteří se rozhodli podpořit FOTOS finančně. Jejich gesto však není jen o konkrétní částce – je především o postoji. O víře, že podpora škol, mladých lidí a místní komunity má smysl a že filantropie může být přirozenou součástí vzdělávacího prostředí, nikoli výjimkou. Rozhodli jsme se s manželi Pešinovými mluvit o tom, co pro ně znamená darovat, odkud se jejich ochota pomáhat bere a proč považují podporu škol za investici do budoucnosti. Věříme, že podobné příběhy mohou inspirovat další a přispět k tomu, aby se spolupráce mezi školou, rodiči i místní komunitou stala běžnou součástí vzdělávacího i každodenního života. 

 Slovo „dar“ dnes slyšíme často. Co pro vás osobně znamená darovat – a jak to souvisí s FOTOSem? 

 Dar není samozřejmost. Je to vědomá volba – že můžu, že mám možnost někomu udělat radost. Někdy je dar něco nečekaného, co může druhému člověku dokonce změnit život. 
 V případě FOTOSu to vnímáme jako dar do budoucna. Především pro děti. To, co dnes dáme, se může vrátit v podobě hodnot, jistot a příležitostí, které tu jednou zůstanou. 

 

Měli jste v životě příležitost darovat i jinak než finančně – třeba čas, emoci, vzpomínku? 

 Určitě. Hodně v rámci rodiny. A také v naší práci – službě veřejnosti. Často jsme byli v situaci, kdy jsme mohli pomoci ostatním, ať už blízkým nebo lidem kolem nás. Ne vždy šlo o něco hmatatelného, ale o přítomnost, podporu, zájem. 

Schopnost darovat jste si přinesli z vlastních rodin? 

Za sebe můžeme říct, že ano. Člověk časem pochopí: když mám možnost něco udělat, proč to neudělat? Nejde o žádné enormní dary. Je to pomoc přímo v našem regionu – a to mi dává velký smysl. Pokud chceme, aby naše děti tady zůstávaly, musí tu mít hodnoty, zázemí a perspektivu. V naší práci se to potvrzuje denně. Někdy člověku nepomůžete tím, že mu dáte peníze, ale tím, že ho chytnete za ruku, věnujete mu pět minut času, povídáte si s ním. To, že se cítí vyslyšený a v bezpečí, má často větší hodnotu než cokoli jiného. 

Vzpomínáte si, co vás napadlo, když jste o FOTOSu slyšeli poprvé? 

Napadlo mě, že je to skvělá šance pro mladé lidi. Pro ty, kteří by si jinak nemohli dovolit vyrazit za hranice, poznat svět. 
Pamatuji si úplný začátek – 1. září, zahájení školního roku. A musím přiznat, že jsem se trochu zastyděla. Nevěděla jsem, kdo byl Tom Schrecker. Začala jsem si o něm číst a došlo mi, že se ke mně jeho příběh vlastně nikdy nedostal. A nejsem sama. Spousta lidí, kteří tu nemají děti, možná ani netuší, co FOTOS znamená a odkud vychází. Byl to pro mě silný moment a takový vnitřní střet – nutí vás to přemýšlet. 

Co vám na podpoře FOTOSu dává osobně největší smysl? 

Konkrétní věci. Škola má ducha, atmosféru. A přála bych si, aby se na jejím fungování podílelo co nejvíc místních lidí. Aby to nebyl anonymní projekt, ale skutečně komunitní záležitost. 

Kdybyste se měli rozhodnout znovu – šli byste do podpory FOTOSu opět? 

Proč ne. Samozřejmě budeme sledovat, jak bude projekt fungovat dál. Velkou roli hraje i důvěra – známe paní ředitelku, známe vás, víme, s jakým nadšením o tom mluvíte. To na nás udělalo silný dojem. 
Důležitá je pro nás i místní příslušnost. Jsme šťastní, že náš syn chodí právě sem na gymnázium. Je v prostředí, které zná, má tu kamarády, vazby. Toho si opravdu vážíme. 

Proběhlo první setkání Rodičovské kavárny. Jaká témata by podle vás stálo za to otevírat? 

Uvítala bych setkání s psychologem nebo s někým, kdo pracuje s mladými lidmi v praxi. Jak je motivovat, aby byli součástí kolektivu, aby se necítili sami. 
Zajímá mě i role rodiče – jak dítěti vysvětlit, že není ostuda požádat o pomoc odborníka. Jak ho podpořit, aby umělo být samo sebou a zároveň v kontaktu s ostatními. Rodičovská kavárna má podle mě velký smysl, jen opravdu záleží na tématech. 

Sledujete aktivity FOTOSu i online? 

Ano, sledujeme. A chceme se na ně dívat i společně se synem. 

Máte pro FOTOS nějaký vzkaz na závěr? 

Přála bych si, aby byl FOTOS co nejvíc rozmanitý. Neupínat se jen na jednu nebo dvě aktivity, ale rozvíjet nové nápady. Důležitá je kontinuita. 
Držíme palce, aby kolem FOTOSu bylo co nejvíc lidí, kteří mu budou věřit a podporovat ho. 

Děkujeme za rozhovor.

LVe

 

Manželé Pešinovi nejsou jediní podporovatelé FOTOS - moc si vážíme finanční podpory každého, kdo věnoval jakoukoliv částku Sdružení rodičů, které na konci roku 2025 darovalo škole pro účely FOTOSu celkem 35 000,- Kč. V tomto postupu budeme po dohodě se SRGT pravidelně pokračovat.

Dosavadní podporovatelé FOTOSu (jména uvádíme chronologicky dle data přijetí daru): 

Mráček Filip, Mlnařík Josef, Petřík Karel, Petrů Veronika, Kamiš Roman, Kamišová Petra, Mittelbachová Martina, Hulička Radek, Němec Miroslav, Liška Václav, Fiklík David, Dubský Zbyněk, Přibylová Kateřina, Růžička Aleš, Rybárová Zuzana, Chlumská Zuzana, Kubeš Ladislav, Skočná Jana, Šikr Ondřej, Chytilová Marie, Poláčková Jiřina, Lisová Alena, Martínek Pavel, Mráček Filip, Zibrová Zuzana, Šalapková Tomašková Jana, Hulička Radek, Dubský Zbyněk, Okrouhlík Jan, Vlášková Julie, Čada Karel, Urban Josef, Veberová Veronika, Liška Václav, Chytilová Marie, Poláčková Jiřina, Werner Petr, Theerová Naďa, Urbánková Jana, Dufková Hana, Strapková Květa, Černý Daniel, Švepešová Marie, Davidová Hana, Martínek Pavel, Mráček Filip, Kňourková Petra, Hruška Aleš, Hulička Radek, Dubský Zbyněk, Jana a Tomáš Pešinovi.

Zde informace pro další potenciální dárce, připojte se k nám!