Zázrak v Třeboni: Jak dědictví 16 milionů od „Wintonova dítěte“ mění budoucnost jednoho gymnázia

Úvod: Více než jen dar

Veřejné školy v Česku často vedou tichý, ale vytrvalý boj s omezenými rozpočty. Každá koruna navíc na vybavení, projekty nebo rozvoj talentů je vítána, ale málokdy stačí na skutečně transformační změny. Vedení škol se tak často ocitá v roli manažerů nedostatku, kteří se snaží s danými prostředky dosáhnout maxima, ale málokdy mohou snít ve velkém.

O to více fascinující je příběh, který se začal psát v Gymnáziu v Třeboni. Příběh, který škola sama nazývá „adventním zázrakem“ a který se plně odhalil na začátku roku 2025. V době, kdy se většina institucí připravovala na uzavírání ročních rozpočtů, třeboňské gymnázium obdrželo zprávu o odkazu ve výši téměř 16 milionů korun od pana Toma Schreckera. Nejde však jen o velkorysý finanční dar. To, co tento příběh činí skutečně výjimečným, je osobnost dárce, hloubka jeho odkazu a především mimořádně promyšlená vize, s jakou škola k tomuto nečekanému jmění přistoupila. Pojďme se podívat na pět nejvíce inspirativních aspektů tohoto mimořádného příběhu.

Pětice postřehů z třeboňského odkazu
Nejen dárce, ale „Wintonovo dítě“: Odkaz s hlubokým historickým přesahem

Kdo byl Tom Schrecker? Jeho životopis dalece přesahuje běžnou definici mecenáše. Ačkoliv byl úspěšným podnikatelem, který vystudoval historii na Oxfordu, pracoval pro nakladatelství Reader's Digest a později v Austrálii založil vlastní nakladatelství, klíčový rozměr jeho osobnosti spočívá jinde. Pan Schrecker byl jedním z 669 převážně židovských dětí, které v roce 1939 zachránil Sir Nicholas Winton. V červnu toho roku odjel z Prahy pátým Wintonovým vlakem do Velké Británie, kde získal druhou šanci na život.

Jeho vztah k třeboňskému gymnáziu nebyl náhodný. Školu, kterou si oblíbil během svých pravidelných letních pobytů v Třeboni, začal podporovat již dříve – v roce 2012 zahajoval školní rok a v roce 2016 přispěl významnou částkou na novou knihovnu. Jeho odkaz tak není jen darem od úspěšného muže, ale hlubokým gestem člověka, který sám vděčil za život pomoci druhých. Je to příběh o splácení dluhu světu a o tom, jak se kruh dobra uzavírá. Jak kdysi řekl sám Sir Nicholas Winton:

I jeden člověk může změnit mnoho.

Nejsou to jen peníze, je to vize: Založení FOTOS

Reakce školy na nečekané dědictví je možná nejvíce inspirativní částí celého příběhu. Vedení gymnázia se nerozhodlo peníze jednoduše utratit za nejnutnější opravy či vybavení. Místo toho vytvořilo komplexní a udržitelnou iniciativu s názvem FOTOS (Filantropický odkaz Toma Schreckera). Cílem je vytvořit nástroj, který škole umožní překonat „finanční limity státního rozpočtu nebo byrokratickou bariéru všemožných projektů“ a systematicky investovat do rozvoje žáků, ale i do profesního a osobnostního růstu jejich učitelů.

Šíře vize, kterou FOTOS představuje, je ohromující. Z celkem 25 definovaných oblastí podpory vynikají například tyto:

• Studium v zahraničí a mezinárodní spolupráce: Financování pobytů, které žákům umožní získat zkušenosti a kulturní povědomí.
• Výzkumné projekty a badatelské expedice: Podpora praktických vědeckých projektů doma i v zahraničí.
• Podpora podnikavosti a studentských startupů: Vytvoření prostředí pro inovativní projekty a rozvoj podnikatelského myšlení.
• Programy zaměřené na duševní zdraví a wellbeing: Systematická péče o psychickou pohodu žáků i učitelů.
• Technologické workshopy: Organizace kurzů zaměřených na moderní technologie jako AI, 3D tisk nebo robotika.

Tento přístup je ukázkou mimořádně strategického a prozíravého myšlení. Místo aby škola dar použila na okamžité kapitálové výdaje, jako je nová střecha nebo počítače, vytvořila fond podobný nadaci. Tím proměnila jednorázový dar v trvalý motor pro inovace a rozvoj lidského kapitálu, který bude škole sloužit po mnoho let.

A co je nejdůležitější – FOTOS už nyní žije.

FOTOS v praxi: desítky uskutečněných příběhů v prvním pololetí

Během prvního pololetí tohoto školního roku byly realizovány více než dvě desítky schválených žádostí. Mění se nejen možnosti jednotlivců, ale postupně se přetváří celá kultura školy.

• Jeden talentovaný septimán aktuálně studuje na Novém Zélandu.
• Další student tráví zimní měsíce na studijním pobytu v Berlíně.
• Jiní se připravují na studium v Barceloně nebo na Maltě.
• Na gymnázium zavítala řada inspirativních osobností coby odborníci z praxe –Světlana Witowská, Jiří Mádl, spisovatelé Jan Štifter nebo Martin Reiner.
• Z prostředků FOTOSu škola podpořila i další akce pro všechny: Svatováclavské exkurze, expediční cestu do Solnohradska.
• Poprvé v historii školy jsme začali realizovat i vzdělávací programy pro rodiče, založili jsme tzv. Rodičovskou kavárnu a využili toho, že jsme pilotní školou iniciativy AI dětem – prvním tématem byla tedy Umělá inteligence a možnosti, jak ji mohou i rodiče např. pro vzájemné učení se svými dětmi využívat.
• Všichni učitelé vyráží o pololetních prázdninách na celodenní seminář Psychologie vyjednávání do Prahy, podpořili jsme účast našeho učitele na světoznámém veletrhu vzdělávání BET v Londýně.

Jako zásadní se ukazuje také jedna klíčová podmínka čerpání žádostí FOTOSu: totiž že každý žadatel musí nejen požádat o podporu, ale také předložit a zrealizovat plán, jak škole investici vrátí. Díky tomu na škole začalo rozkvétat vrstevnické učení.
Naposledy například maturanti – kteří sami získali podporu na tvorbu maturitního videa – uspořádali přednášku pro mladší ročník o tom, jak organizovat maturitní ples.

Žáci se učí psát kvalitní žádosti, definovat cíle, oslovovat garanty, plánovat svůj vlastní rozvoj a zároveň přemýšlet o tom, jak budou prospívat škole, která jim tuto příležitost poskytla. A FOTOS nekončí – naopak. Škola plánuje každý měsíc schvalovat nové a nové žádosti a naplňovat tak ducha odkazu Toma Schreckera.

 Podpora zodpovědnosti, nikoli nároku: Princip desetiprocentní spoluúčasti

Jeden z nejzajímavějších detailů podmínek fondu FOTOS je požadavek na minimálně 10% finanční spoluúčast každého žadatele. Nejde o snahu ušetřit prostředky, ale o pedagogicky velmi moudrý princip. Cílem je, aby žák „projevil svou ochotu spolupodílet se na svém rozvoji a svou úctu k možnosti využít tak mimořádné příležitosti“. Tento mechanismus nejen zajišťuje serióznost žádostí, ale zároveň učí studenty cenným životním dovednostem, jako je finanční plánování, řízení projektů a pochopení hodnoty vlastní investice do vzdělání.

Prostředky jsou určeny pro aktivní žáky, kteří „budou vědět, co chtějí, budou mít plán, vizi a hlavně chuť do dalšího studia a práce“. Tím se fond transformuje z pasivního charitativního nástroje na aktivní investiční mechanismus, který alokuje kapitál do projektů s nejvyšším prokázaným potenciálem a osobním nasazením. Mění roli žáka z pasivního příjemce daru na aktivního partnera ve vlastním rozvoji. Systém je zároveň lidský a flexibilní – u žáků v obtížné sociální situaci může být spoluúčast po individuálním posouzení snížena nebo zcela prominuta.

Pokračování v odkazu: Škola jako součást „Wintonovy rodiny“

Přijetí daru nevnímá gymnázium jen jako finanční transakci. Vedení školy deklaruje, že se tímto krokem gymnázium symbolicky „stává součástí Wintonovy rodiny“. S tím je spojena myšlenka „poslání dobra dál“. Každý, kdo využije prostředky z odkazu, je povzbuzován k tomu, aby toto gesto v budoucnu nějakou formou vrátil – ať už podporou vlastních dětí ve studiu, nebo prostým šířením dobrého jména školy.

Tento přístup ukazuje na snahu vybudovat silnou etickou a komunitní kulturu, která dalece přesahuje běžné vzdělávací cíle. Nejde jen o znalosti, ale i o hodnoty, zodpovědnost a vědomí, že každý z nás je součástí většího příběhu.

Profesionální správa a transparentnost: Dohled na nejvyšší úrovni

Aby bylo zajištěno, že takto významný odkaz bude spravován s maximální péčí, škola zavedla na školní projekt neobvykle robustní a profesionální systém řízení. Využití prostředků z fondu FOTOS je nově zakotveno ve zřizovací listině školy a všechny pečlivě sestavené žádosti neschvaluje pouze vedení školy, ale speciální komise, v níž zasedají nejen ředitelka školy a předsedkyně školské rady, ale i nejvyšší představitelé zřizovatele, Jihočeského kraje.

Konkrétně v komisi zasedají 1. náměstek hejtmana Tomáš Hajdušek, náměstek pro školství David Štojdl a vedoucí Odboru školství, mládeže a tělovýchovy Hana Šímová. Tento fakt je víc než jen důkazem profesionality. Zapojení nejvyšších krajských představitelů je mistrovským tahem v oblasti řízení rizik a budování institucionální důvěry. Zajišťuje soulad s regionální vzdělávací strategií, poskytuje politické krytí a chrání vedení školy před potenciálními tlaky na využití prostředků.

Závěr: Model pro budoucnost?

Příběh z Třeboně je mnohem víc než jen zpráva o štědrém daru. Je to silný a inspirativní model toho, jak může vypadat filantropie ve vzdělávání v 21. století – jako promyšlené partnerství postavené na hluboké vizi, vzájemné důvěře a sdílené zodpovědnosti. Ukazuje, že peníze samy o sobě nemění svět; mění ho až vize a lidé, kteří je dokáží proměnit v příležitosti.

Díky FOTOSu si gymnázium uvědomilo něco zásadního: že právě prostřednictvím aktivit, které nyní může realizovat v tak mimořádném rozsahu, našlo klíč k dlouho hledané změně vlastního Školního vzdělávacího programu. To, co dříve zůstávalo spíše deklarací na papíře – internacionalizace, badatelské projekty, rozvoj měkkých dovedností nebo systematický wellbeing – se začíná stávat přirozenou součástí každodenní školní kultury.

Tato proměna přichází ve výjimečně vhodný čas. Ministerstvo školství totiž spustilo kurikulární reformu Rámcových vzdělávacích programů a všechny školy budou muset v následujících letech své ŠVP zásadně přepracovat. Třeboňské gymnázium díky FOTOSu získává výrazný náskok: může v praxi ověřovat nové formy výuky, testovat efektivní postupy a sbírat zkušenosti, které bude možné organicky zapracovat do připravovaného vzdělávacího programu.

Škola tak nejen čerpá z odkazu Toma Schreckera, ale zároveň aktivně přispívá k tomu, jak může vypadat moderní středoškolské vzdělávání v České republice.

Gymnázium v Třeboni nevytvořilo pouze fond, ale i přenositelný model pro správu filantropických darů ve veřejném školství, který zdůrazňuje strategické investice do lidí před krátkodobými materiálními zisky. A tak zůstává jediná, ale o to silnější otázka:

Co kdyby každá škola měla příležitost snít takhle ve velkém a investovat do svých žáků s takovou důvěrou?