Studium v Berlíně, týden druhý

Čtyři týdny v Berlíně, měsíc, kdy se jazyk učí naplno

Týden druhý

Druhý týden mého pobytu v Berlíně byl úplně jiný než ten první a upřímně – dal mi docela zabrat. Celý týden se nesl ve znamení extrémního mrazu, který ovlivnil prakticky všechno, od dopravy až po běžné fungování města. Teploty se přes den držely hluboko pod nulou a pocitově často klesaly až k minus dvaceti stupňům. Právě kvůli těmto mrazům začala kolabovat doprava, spoje nabíraly velká zpoždění a dostat se ráno do školy se někdy změnilo v malou logistickou výzvu.

Problémy s dopravou byly natolik výrazné, že se o situaci v Berlíně mluvilo i v českých médiích, ať už v souvislosti s pondělní stávkou BVG, nebo například s komplikacemi na berlínském letišti. Člověk si v tu chvíli uvědomí, jak moc je velké město závislé na tom, že všechno funguje tak, jak má, a jak rychle se může běžný den změnit v chaos, když do toho vstoupí počasí.

I přes všechny tyto komplikace škola funguje pořád skvěle a druhý týden jen potvrdil, že pobyt tady má obrovský smysl. Výuka probíhá stále výhradně v němčině a člověk si na to postupně zvyká, i když to ze začátku nebylo vůbec jednoduché. Anglicky bychom se sice stále domluvili lépe, ale snažíme se to nepoužívat a nutit se reagovat německy, i když to někdy znamená hledat slova, opisovat nebo se prostě smát vlastním chybám. Právě tohle podle našich vyučujících posouvá nejvíc.

Když už počasí dovolilo, snažil jsem se ve volném čase vyrazit i do města. Navštívil jsem East Side Gallery, kde se nachází slavné malby na zbytcích Berlínské zdi, a asi nikoho nepřekvapí, že největší pozornost tam stále přitahuje obraz, na kterém se líbají dva muži – Leonid Brežněv a Erich Honecker. To je obraz, který asi alespoň na fotografii viděl každý.

Podíval jsem se také k Reichstagu (budova parlamentu), který je symbolem současného Německa, ale kvůli extrémnímu mrazu byla uzavřená skleněná kopule na střeše, kam se běžně chodí za výhledem na celé město. I tohle ale k pobytu patří a aspoň mám důvod se tam někdy vrátit.

Velmi zajímavá byla návštěva Olympiastadion Berlin, který byl postaven pro letní olympijské hry v roce 1936. Ty jsou dodnes vnímány dost rozporuplně, hlavně kvůli tehdejšímu politickému kontextu, ale i přesto má stadion silnou atmosféru. Pro Československo byly tyto hry úspěšné – například gymnasta Alois Hudec zde získal zlatou medaili na kruzích. Návštěva stadionu mi přišla symbolická i proto, že právě v těchto dnech probíhá zimní olympiáda v Itálii.

Dalším silným zážitkem bylo Deutsches Technikmuseum, které je zajímavé už jen tím, že má na střeše umístěné sportovní letadlo v plné velikosti. Uvnitř jsou expozice věnované letadlům, lodím, průmyslu i výrobě různých věcí, které dnes bereme jako samozřejmost. Zaujala mě například část o výrobě cukru, kde je zmíněna i cukrová kostka z Dačic, která byla vůbec první svého druhu na světě.

Týden jsem zakončil klidnou procházkou městem s návštěvou zámku Charlottenburg. Doprava byla stále dost omezená, na zastávkách stálo hodně lidí a čekalo se na zpožděné spoje. V tu chvíli jsem si řekl, že by nebylo špatné tu atmosféru trochu odlehčit. Na zastávce

Museumsinsel jsem vytáhl klarinet a pár minut hrál pro lidi kolem. Byla to malá věc, ale reakce kolemjdoucích mi potvrdily, že i v takovém chaosu může mít hudba svoje místo.

Na závěr bych chtěl znovu poděkovat FOTOSu za podporu, protože bez ní bych tenhle pobyt nemohl zažít. I když byl druhý týden náročný tak věřím, že právě takové momenty člověku zůstanou v hlavě nejdéle.

Z Berlína zdraví

Tobiáš Poláček (3.4)

Týden první

Jsou chvíle, kdy člověk vystoupí z běžného rytmu svého života a ocitne se v prostředí, které ho nutí přemýšlet jinak, učit se rychleji a spoléhat více sám na sebe. Přesně takový je pro mě pobyt v Berlíně, kde od 25. ledna do 22. února trávím čtyři týdny studiem německého jazyka v jazykové škole EF Education First. Už první dny mi ukázaly, že nepůjde pouze o zlepšení jazykových znalostí, ale také o silnou osobní zkušenost spojenou s každodenním životem ve velkém městě.

Výuka ve škole probíhá výhradně v němčině, a to i přesto, že většina z nás by se dokázala domluvit anglicky. Angličtina se však záměrně nepoužívá, aby byl každý student nucen přemýšlet, reagovat a komunikovat právě v němčině. Od prvního dne jsme byli tak trochu „hozeni do vody“ a bylo jen na nás, jak rychle se naučíme plavat. Studenti jsou rozděleni do tříd podle jazykové úrovně a výuka se zaměřuje především na německou gramatiku, práci se slovní zásobou, konverzaci, poslech i porozumění textu, přičemž se často dotýká také témat z německé historie a současné společnosti.

Samotná škola je velmi moderně zařízená a prostředí působí otevřeně a přátelsky. Učitelé jsou mladí, milí a vstřícní, což vytváří příjemnou atmosféru a výrazně usnadňuje aktivní zapojení do výuky. Škola zároveň nabízí řadu volnočasových aktivit, mezi které patří například návštěvy muzeí (např. Neue Nationalgalerie), Stammtisch, Filmabend, bowling a další společné akce, které probíhají prakticky každý den po vyučování.

Bydlím v hostitelské rodině na východě Berlína společně s dalším studentem ze Švýcarska, konkrétně z italsky mluvící části země. Každodenní cesta do školy je tak nedílnou součástí celé zkušenosti, protože se městskou dopravou často přesouvám napříč městem, zatímco škola se nachází v centru, jen několik minut chůze od Potsdamer Platz. Právě tato každodenní samostatnost a nutnost orientace v komplikovaném systému berlínské dopravy člověka rychle naučí fungovat v evropské metropoli.

Ve volném čase se snažím Berlín poznávat co nejvíce. Navštívil jsem už Brandenburger Tor, Alexanderplatz, Potsdamer Platz nebo Denkmal für die ermordeten Juden Europas. Velmi silným a emotivním zážitkem pro mě byla návštěva památníku Gedenkstätte Hohenschönhausen, který se nachází v areálu bývalého vyšetřovacího vězení tajné policie Stasi (zkratka z Staatssicherheit, česky Ministerstvo státní bezpečnosti bývalé Německé demokratické republiky). Tato instituce měla za úkol systematicky sledovat obyvatelstvo, potlačovat jakýkoli odpor proti komunistickému režimu a udržovat moc prostřednictvím strachu. Právě zde byli bez soudu vězněni a vyslýcháni političtí odpůrci režimu, často v nelidských podmínkách. Prohlídka těchto prostor na mě zapůsobila velmi silně a znovu mi připomněla, jak křehká může být svoboda, kterou dnes považujeme za samozřejmost, a jak důležité je na podobná temná období historie nezapomínat, aby se už nikdy neopakovala.

Navštívil jsem také Museumsinsel, Check Point Charlie, Grimm Zentrum, Hembolt Forum, Berliner Dom, nebo třeba televizní věž a světové hodiny na Alexanderplatz, která je se svými 368 metry nejvyšší stavbou v Německu a zároveň jednou z hlavních dominant Berlína. V následujících dnech mám v plánu navštívit například East Side Gallery, Tiergarten, Reichstag, Charlottenburg nebo Siegessäule.

Na závěr bych chtěl poděkovat FOTOSu za finanční podporu, protože bez této podpory bych toto dobrodružství a všechny získané zkušenosti nemohl zažívat. Možnost strávit čtyři týdny sám ve velkoměstě, učit se jazyk v jeho přirozeném prostředí a poznávat jinou kulturu je zkušenost, která člověka posune nejen jazykově, ale i lidsky.

Srdečně zdravím všechny na našem gymnáziu.

Tobiáš Poláček 3.4